Jan Šulc: Knihkupectví jako prodejna roztomilostí

15.02.2019 18:51

Vždycky jsem si myslel, že knihkupectví je prodejna, v níž se prodávají knihy. Místo, kde je možno se zastavit, zklidnit, knihami se probírat, listovat jimi, přečíst si z nich úryvky a nakonec zvážit, zda si některou z nich koupit, nebo nekoupit.

Jan Šulc: Knihkupectví jako prodejna roztomilostí
Foto: Hans Štembera
Popisek: Knihovna, ilustrační foto

Mám taková knihkupectví rád. Jejich atmosféru si pamatuji léta – ať už jsou v Praze nebo třeba v Olomouci, Liberci, Bratislavě, Liptovském Hrádku, Paříži, Avignonu, Londýně, Norwichi, Oxfordu, Edinburghu, Swansea, Berkeley nebo ve Vídni, Basileji, Varšavě či Moskvě. Knihkupectví jako místa, v nichž člověku, který má rád knihy, bylo dobře a nezapomněl na to.

Vždycky mě též přitahovaly knihkupecké výlohy – co do nich knihkupci vyberou, jak je tematicky uspořádají, zda připomenou nějakého staršího či neprávem opomíjeného spisovatele – to všechno patří do světa lidí, pro něž je kniha důležitá a vzácná.

Všímám si v poslední době, jak se řada pražských knihkupectví mění. Jak v nich ubývá poezie, esejistiky, filosofie či knih o umění a přibývá stojanů s pohlednicemi, hračkami, pastelkami, kalendáříky, notýsky a různými drobnými předměty, jejich smysl lze jen těžko uhadovat. Vesměs jde o jakési titěrné roztomilosti, jejichž smysl lidem mně podobným zůstává skrytý. Jak v knihkupectvích přibývá těchto předmětů, ubývá v nich knih. V některých knihkupectvích už tyto předměty zabírají téměř polovinu místa.

Ale nejde jen o to. Proměňují se i výlohy a knihy u vstupu do knihkupectví. Převažuje nudná knižní šeď, zábavná četba, „krimošky“, „triláče“. A knihkupci už často ani nevědí, co prodávají. Jak by také mohli, když je v oboru nikdo nevyučil a nevzdělal. Přitom máme kvalitní střední školy pro knihkupce – jejich absolventi snad ale často pracují v jiných oborech.

Doslechl jsem se, že viditelná místa ve výlohách některých knihkupectví si lze předem zaplatit. Stejně tak místa na stojanech u vstupu do prodejny. Není třeba hádat, jaký typ knih tak mají čtenáři jako první na očích.

Ony ale ani ty roztomilosti v knihkupectvích nejsou jen tak. Jsou v nich umístěny na základě smluv mezi knižními řetězci a distributory či výrobci těchto nádher. Knihkupectví představují ideální prostory pro to, jak toto nanicovaté zboží dostat do středu města. V samostatných prodejnách by si na sebe nevydělalo.

Řeklo by se, že v podstatě o nic nejde. Vždyť stále existují skutečná, tradiční knihkupectví. Stejně tak o nic nejde, když se člověk ráno v trafice podívá na ty spousty barevných obálek bulvárních časopisů. O nic nejde... Jen svět se nám před očima nepozorovaně mění v něco jiného, než jsme měli rádi, v místo, kde nakonec ve většině knihkupectví své místo naleznou už jen ty „krimošky“ a „triláče“. A ovšem malí plyšoví medvídci a natahovací gumoví hadi na hraní. To bude četba!!!

(autor je nakladatelský redaktor a editor)

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinamiPublikováno se souhlasem vydavatele.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Tomáš Zdechovský byl položen dotaz

Právo na opravu

Věci se dají dát opravit už dnes, ale problém je, že oprava často vyjde stejně nebo skoro stejně jako koupit si novou věc. Tak k čemu pak platit za opravu? Nepřijde vám tento zákon EU zase úplně zbytečný? A když dám věc opravit, jakou, pokud vůbec, na ni pak budu mít záruku? Děkuji za odpověď

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 352. díl. Schmeedovy paměti

18:28 Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 352. díl. Schmeedovy paměti

Čtenářský zážitek Petra Žantovského z pamětí Woodyho Allena.