Jak ukázala poslední čísla Českého statistického úřadu, přestože příjmy domácnosti vzrostly od počátku roku o procento, spotřební výdaje klesly o tři procenta, což je nejhorší výsledek od počátku krize. Více než Češi šetří v Evropě jen Řekové, Portugalci a Italové. Dostali jsme se tedy mezi státy jižního křídla, před čím nás vláda měla svými tvrdými škrty ochránit.

Důvod všeobecného šetření je celkem jasný. Lidé nevidí žádnou perspektivu, a naopak očekávají, že bude ještě hůře. Buď jsme tedy zemí bez jakékoli perspektivy, nebo nikdo obyvatelům této země žádnou smysluplnou perspektivu nepředstavil. Pokud vyloučíme první možnost, musíme konstatovat selhání vládních politiků. Přitom vláda, jejíž ekonomickou politiku řídí na jedné straně účetní a na druhé neokonzervativní ideologové, si sama pod sebou podřezává větev. Kdo nejvíc doplácí na to, že lidé, kteří nevidí perspektivu, tvrdě šetří? Především stání kasa, která v důsledku poklesu spotřeby vybírá pořád méně peněz, ačkoli zvyšuje nepřímé daně, jak může.

Být politikem neznamená jen opakovat ideologická klišé, které vyházejí z von Hayekových teorií, byť to podle chování některých našich politiků tak vypadá. Dělat politiku ale také neznamená pouze vést přesně účetní knihy s tabulkami příjmů a výdajů, byť to někdo také dělat musí. Být politikem znamenalo v parlamentní demokracii nabídnout lidem nějakou představu a perspektivu, že život obyvatel obce nebo země bude lepší a kvalitnější, pokud půjdeme všichni nějakou cestou. Tento politický leadership u většiny našich politiků zcela postrádáme.