Ta zasutá vzpomínka se mi vrátila po holandských volbách. Mark Rutte, dosavadní premiér, sice ztratil fůru voličů a deset parlamentních křesel, přesto však si jeho strana udržela první místo v politické aréně.

Z Francie a Německa, které stojí před volbami, mu přišly gratulace. Brusel jásal. Noviny a televize hlásaly, že vítězství Rutteho ohlašuje konec populismu a nacionalismu v Evropě.

Volby v Holandsku rozhodli nerozhodní.  Dlouho váhali, komu dají svůj hlas. Na Wildersovi se jim líbil jeho postoj vůči nepřizpůsobivým cizincům, ale společensky zas nebyl tak přijatelný jako Rutte; ten kdyby se postavil za nás, to by byla špice.