Jan Vítek: Století muslimek a islamizace Evropy

Zčásti neprávem přičiněním demagogických politiků, ale do jisté míry také právem. Jádro problému první zformuloval Nobel za ekonomiku Vassilij Leontief svým dnes okřídleným úslovím “garbage in, garbage out,” když do počítače strčíte brak, vyjde ven brak.

Vezměme si například statistiku o nezaměstnanosti. Spočítat, kolik lidí v té či oné zemi opravdu nemá práci by bylo sisyfovské úsilí. To zkrátka nejde. Musí se vzít nějaký metr, který lze použít obecně na všechny. V daném případě se nabízí údaje o počtech lidí, kteří dostávají podporu v nepamětnosti, které v každém slušném státě jsou k mání. Co je snadné, není vždy přesné. Například nespočetní Američané podporu nedostávají, další o ni za pár týdnů přijdou, takže pro statistiku neexistují, zatímco většina Evropanů zásluhou pevnější a hustší sociální sítě se v ní objeví.

Historický zvrat

Věrohodnější je demografická disciplína statistiky, kde se pracuje se spolehlivějšími údaji. Například do počítače lze dát nejen přesný počet žen v plodném věku v jakékoli zemi a době, ale též průměrný počet dětí, které každá z nich může přivést na svět. Statistici tudíž mohou předpovídat růst populace v jednotlivých zemích, oblastech, kontinentech a celosvětově.

Anebo srovnávat vývoj určitých skupin. Tak se můžeme dozvědět, že až do roku 2010 bylo nejrozšířenějším náboženstvím křesťanství, k němuž se hlásilo zhruba 2.2 miliard lidí, 31 procent z celkového počtu 6.9 miliard obyvatel Země. Islám byl na druhém místě s 1.3 miliardami vyznavačů, kteří tvořili 23 procent pozemšťanů. V příštích desetiletích se jejich počet víc jak zdvojnásobí a v roce 2060 dosáhne 232 miliard. Poprvé v historii jich bude víc než křesťanů. Projekce ukazují, že řady muslimů vzrostou o 73 procent, zatímco řady všech ostatních obyvatel naší planety pouze o 35 procent.

Zásluhu přičtěme Koránu, který zakazuje potraty a jakýkoli způsob antikoncepce ženám, a plývání semenem mužům. Totéž přikazuje Bible. Zatímco muslimové poslouchají Alláha, pro většinu křesťanů je ekonomický imperativ silnější než hlas Boží. Mladí manželé, věřící a nevěřící, ve všech vyspělých zemích by o tom mohli přednášet na univerzitě.

Nezadržitelný růst muslimského obyvatelstva Země bude pokračovat a sílit. Z demografického hlediska lze 21. století nazvat stoletím muslimských žen.

Co udělá EU?

Jaký dopad tento historický zvrat může mít na Evropu, jež se stala cílovým kontinentem muslimských přistěhovalců?

Vše bude záležet na imigrační politice EU. Jestliže Evropa prohlásí jako jeden muž, že bárka je plná a okamžitě uzavře ekonomickým migrantům hranice, počet muslimů se do roku 2050 se zvýší jen nepatrně z 4.9 procent na 7.4 procent. Ale i kdyby všechny členské státy EU dnes zavřely hranice, počet jejich muslimských obyvatel v západní části unie poroste, protože jsou věkově mladší nežli Evropané a klín jejich žen je velice plodný.

Jestliže EU nechá hraniční škvírky pro běžnou migraci, to znamená pro lidi, které potřebuje nebo pozve, a pro rodinné příslušníky naturalizovaných cizinců, všechny západní státy zaznamenají značný přírůstek muslimů. Největší z nich Švédsko, což nepřekvapuje, vzhledem k jeho dlouhodobě neudržitelném přístupu k migraci, a hned za ním Anglie a Francie pro jejich přetrvávající vztah s bývalými koloniemi. Průměrný počet muslimů v západní Evropě by dosáhl víc jak 11 procent jejích obyvatelů.

Jenže vše nasvědčuje tomu, že se bude pokračovat „business as usual, pojede se dál. Starý kontinent stárne, slyšíme a čteme, potřebuje posílit mladými pažemi a mozky. To je bohapustá lež, řekl by Disraeli, neboť stále více manuální práce budou zastávat roboti včetně výroby dalších robotů, a spoustu duševní práce obstará umělá inteligence. A Evropa je příliš malá, než aby pojala všechnu bídu světa.

Pod neméně falešnou záminkou se v letech šedesátých dováželi do Francie dělníci z Magrebu a do Německa Turci. Měli udělat špinavou a špatně placenou práci, kterou Evropané nechtěli, a vrátit se domů. Zůstali a pozvali celé své rodiny a příbuzenstvo. Jejich komunity tvoří podhoubí islamizace v těchto zemích.

Jestliže se imigrace nezastaví, budou muslimové v západní Evropě v polovině století tvořit v průměru 14 procent, v několika zemích 20 procent a ve Švédsku třicet procent.

Skluz do područí

Když procenta zaměníme známými skutečnostmi, můžeme si udělat představu, jak kde islamizace pokračuje, a jak se bude měnit život většiny Evropanů v příštích třech desetiletích.

Až do dvou procent jsou muslimští přistěhovalci vnímáni jako mírumilovná menšina, která nepředstavuje žádnou hrozbu ostatním občanům. Při pěti procentech nabírají aktivisty z řad asociálních skupin, ve vězeních a z pouličních gangů a zesilují nátlak, aby prosadili svůj způsob života; kupříkladu, aby muslimské dívky mohly ve školách nosit šátek, nebo aby supermarkety prodávaly maso připravené dle muslimského obyčeje. Začínají výtržnosti, jež vedou k oboustrannému k násilí.

Kvalitativní zlom v občanském soužití nastává při deseti procentní přítomnosti nesourodé skupiny v organismu společnosti, obecně považované za hranici sociální a kulturní únosnosti. Požadavky přistěhovalců neúměrně rostou a jsou vynucovány hrozbami a násilím. Vytvářejí se no-go zóny, kde je uplatňováno muslimské právo a kam se policie neodváží, jako třeba je tomu ve Francii, Anglii, Belgii a v Německu. Od patnácti procent výše se ulice stávají válečným polem, hoří automobily a tvoří se milice džihádu.

Při dvaceti procentech hostitelská země překročí práh snášenlivosti, za nímž ji čekají neklid, střety a chaos. Předzvěsti přicházejí ze Švédska. Ve Stockholmu se během muslimské demonstrace síly střílelo, záchranky, policejní a hasičské vozy v některých městech musí mít neprůstřelná skla, v dalších došlo k teroristickým činům a odvetným akcím, Malmö ovládly muslimské gangy. K prahu snášenlivosti mají nakročeno také Francouzové, Angličané, Němci, Belgičané, Rakušané a Norové. Mezi původními obyvateli roste strach o osobní bezpečnost.

Podmínky přežití

Společným rysem nezadržitelného skluzu do islamizace ve všech západních zemích je, že vlády se všemožně snaží jej skrýt před lidem. Poplatné sdělovací prostředky jim ochotně napomáhají, místo aby plnily svoji úlohu platformy pro svobodnou diskusi. Kdyby ji umožnily, snad by se našlo rozumné řešení. Ale když o imigraci vůbec mluví nebo píší, zastírají problémy řečmi o evropských hodnotách a naší tradici přijímání odlišných kultur a etnik.

Evropský dům se přeměňuje v domov celého světa. Obhájci přistěhovalectví se nás snažili přesvědčit, že soužití bude fungovat, protože lidstvo se stěhovalo odjakživa a vždy ke svému prospěchu. Jestli se nepřizpůsobí naší kultuře otcové, děti a vnuci budou zcela jiní, ujišťovali nás. Když se tak nestalo, dnes prohlašují, že na tom vlastně nezáleží, ačkoli Evropa páchá sebevraždu, k níž jí dohání její představitelé.

V příštích třiceti letech se dramatickým způsobem změní ekonomické a sociální parametry. Nástupem robotizace a umělé inteligence zmizí víc jak třetina dnešních pracovních míst. Pod tlakem imigrantů a jejich rodin se zhroutí zdravotnictví, školství, veřejné služby a sociální zabezpečení. O tom, jaký vliv tyto změny budou mít na nesourodou a rozpolcenou Evropu panují různé, převážně pesimistické názory. Máme-li věřit těm nejhorším scénářům, rostoucí radikalizace domácího obyvatelstva a muslimské menšiny v západní Evropě může metastázovat do ozbrojených střetů, případně i do občanské války.

Nenechejme se ukolébat zjištěním, že podle statistiky v bývalých východních zemích by se nic moc změnit nemělo, protože (zatím) bráníme své národní zájmy a svébytnost. Počet muslimů na přelomu století u nás má oscilovat kolem dvou procent, na Slovensku 0.7 a v Polsku 0.2. KDYŽ budeme držet pospolu, a KDYŽ vládnoucí elity nepodlehnou sílícímu nátlaku EU, dobrodějů z OSN a domácí páté kolony užitečných skřítků.

Jan Vítek

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.