Převzato z Boháčových zápisků. „Do nevytopené auly se skrz léta nemytá okna prořezávalo slunce. Polovina z dvanácti spolužáků třetího ročníku, kteří chodili na přednášky historie víceméně pravidelně, spala s hlavou opřenou o dřevěné lavice táhnoucí se od jedné stěny velkého sálu ke druhé. Všichni zachumlaní do teplých kožichů a kožených bund, s čepicí na hlavě a rukavicemi na rukou. Nad katedrou se výhružně pohupoval kus plísní strženého dřevěného stropu, působící dojmem, že čeká na jedno silnější prásknutí dveřmi, aby mohl spadnout. Hodina jako mnoho jiných na Vladimirské státní univerzitě,“ Jiná svědectví dokazují, že od roku 2012, ze kterého je tento příspěvek, se situace nějak výrazně k lepšímu nezměnila.

To, že učitelé nechodí do výuky, chápu. Dělat v přepočtu za osm tisíc korun měsíčně by se nikomu z nás nechtělo. Takže přednášející na vysokých školách si hledají vedlejší kšefty, aby vůbec přežili, a studenti je nezajímají. Vědí, že nic se jim za to nestane, protože náhrad za ně není.