Hodně se diskutuje o dvojí kvalitě potravin, nedávno zveřejnilo ministerstvo zemědělství průzkum, podle kterého potraviny stejné značky jsou jiné u nás a jiné na Západě. Pokud ovšem výrobce zveřejní jejich obsah na obalu, je to v pořádku a ničeho nezákonného se nedopouští. Prý by to měli řešit úředníci EU v Bruselu. Říkám si, proboha, jen to ne.

Mně se takové způsoby také nelíbí, ale nejjednodušší je, přestat takové zboží kupovat. Uvědomme si, že výrobci je budou nabízet do té doby, pokud o ně bude zájem. A když lidé budou chtít jenom to nejlevnější, tak je jasné, že budou mít šunty. Přestaňme ale chtít všechno řešit přes byrokraty! Komunisté také vymysleli normy pro potraviny, které se ovšem běžně nedodržovaly.

Díval jsem se v tom zmíněném Albertu, kde si kupují často chleba, který je dobrý a něco vydrží, na špekáčky. Měly jich tři druhy, z toho nejdražší za 169 korun za kilo, a sám mohu dosvědčit, že jsou masové a kvalitní. Ale když budu chtít škudlit, tak narazím.