O životní prostředí se komunistický režim příliš nestaral. Pamětníci si vzpomenou na fakt, že před rokem 1989 bylo v ovzduší v tehdejším Československu velmi špatné. Koncentrace škodlivin byla obrovská a důsledkem toho se v některých oblastech, například v severních Čechách prudce zhoršil zdravotní stav obyvatelstva, lidé byli často nemocní, trpěli alergiemi a častěji předčasně umírali. Mračna jedovatých kouřů z komínů, silně znečištěné řeky, nedýchatelný vzduch, takhle to vypadalo na mnoha místech v tehdejším Československu.

A o tomhle problému soudruzi na nejvyšších místech zakázali psát, veřejnost nesměla znát pravdu. Můj kamarád, bývalý redaktor Mladého světa, mně už dříve vyprávěl, jak jeden z nejvyšších komunistů Jan Fojtík, zodpovědný za média a kulturu, na jednom setkání s novináři řekl: „Soudruzi, my o tom problému víme (zničené životní prostředí v severních Čechách), a my se ho snažíme v rámci možností řešit. Ale, komu a čemu prospějeme, když se o tom budeme bavit v médiích?“ Takže novináři měli za rudé totality zakázáno psát o tomto průšvihu v severních Čechách.