Nedávno tady Martin Kavka v diskusi pod článkem Tomáše Vodvářky o Stalinovi správně připomněl, že carské Rusko ve své závěrečné éře nebylo zaostalou zemí, jak se často nesprávně traduje. Připomeňme si tedy tu dobu.

V roce 1855 nastupuje na trůn car Alexandr II., který patřil k těm prozíravějším a chytřejším ruským panovníkům, a uvědomoval si, že hlavní příčinou neúspěchu Ruska v Krymské válce proti Velké Británii a Francii je zaostalost jeho říše. Například plachetnice admirála Pavla Stěpanoviče Nachimova jaksi nebyly schopny zvítězit nad britskými a francouzskými parníky. Tento vládce tedy pochopil, že jeho země potřebuje reformy, které by zastavily její opožďování za Západem. Jednou z nich bylo zrušení nevolnictví v roce 1861 a v Rusku od té doby naplno rozvíjel kapitalismus.

A bylo to také osvobození ruských rolníků, které později vedlo k velkému hospodářskému vzestupu Ruska. Tak například průmyslová výroba se v letech 1890 – 1900 zdvojnásobila. Země měla štěstí na takové osobnosti, jakými byli premiéři Sergej Juljevič Witte a Pjotr Arkaďjevič Stolypin, kteří výrazně přispěli k ruskému ekonomickému zázraku na začátku 20. století. Bohužel ten první byl penzionován a ten druhý zavražděn v roce 1911.