Situace v rudými Rusy okupovaném Pobaltí byla horší než Protektorátu Čechy a Morava pod nacistickým útlakem. Ani Němci u nás nevraždili děti na táborech, kdežto Rusové v Litvě ano. Pobaltí nebylo v květnu 1945 osvobozeno, ale znovu okupováno, tentokrát rudou chátrou.  

Osud nebohé Litvy pod moskevskými násilníky přesvědčivě dokládá spisovatel Jan Beneš v knize Zločiny genocidy, s podtitulem Litva v drtivém objetí velkého bratra SSSR.

Pravdou je, že během roční sovětské okupace v letech 1940 a 1941 zavraždili ruští bolševici na 75 tisíc Litevců, další desetitisíce obyvatel této pobaltské země včetně žen a malých dětí sovětské orgány deportovaly za nelidských podmínek, stejně jako nacisté Židy, na Sibiř a do gulagů. Odporných zločinů proti lidskosti se v Pobaltí se dopustily jednotky Rudé armády a NKVD zvláště krátce po vypuknutí II. světové války do doby, než byly nuceny ustoupit.