Takový tradiční vtip. Po Volze pluje loďka, vpředu sedí Nikita, spokojeně si pokuřuje a vzadu ženská, která pádluje o sto šest. Z břehu od ohně na něj volá Serjoža, „Nikitko zastav a dej si volno, vodku popijeme, pokouříme, dobře sobě uděláme. Z lodi se ozve zavrčení, „nemůžu“. A Serjoža spustí znovu, aby Nikitka zastavil, opět se ozve z řeky, „nemůžu“. Takhle se to opakuje několikrát a pak to už Serjoža nevydrží a zeptá se. „Ej, a proč nemůžeš, chlapče nešťastná?“ Nikita odpoví: „Nemůžu, vezu ženu do porodnice.“

Skutečný ruský vztah k ženám ovšem vůbec veselý není. V tamní tradici bylo a mnohde také pořád je normální, že když chlap ženskou denně alespoň jednou nezmlátí, ona si myslí, že ji nemá rád. Dokonce i carevna Kateřina II. v 18. století, když ji jako princeznu Žofii Frederiku Augustu z německého Anhaltska provdávali za budoucího ruského cara Petra III., byla upozorněna na to, že ji manžel občas zmlátí, protože v Rusku je to normální.