„Jsme-li v schopnosti hospodářské a průmyslové, jsme-li v administrativě, kázni a pracovitosti dále, než ostatní národové východní, děkujeme za to především výchově německé,“ uvedl zcela přesně jeden z nejvýznamnějších českých historiků všech dob profesor Josef Pekař.
Mělo by nám být ponaučením pro budoucnost, že když jsme v letech 1948 – 1989 přilnuli k Východu a tehdejšímu SSSR, tak nás to vrhlo o desítky let zpět. A to hospodářské zaostávání za Západem je stále naší bolestí.
Naše soužití se západními státy nebylo vždy idylické, nicméně mělo také svá pozitiva. Ve středověku k nám přicházeli na pozvání českých králů němečtí kolonisté, kteří u nás zakládali města, zaváděli vyspělejší postupy v řemeslné výrobě i v zemědělství a celkově civilizačně pozvedli Země koruny české. Gotiku si u nás nelze představit bez vlivu francouzských stavitelů, renesanci a baroko zase bez těch italských. Za to, že jsme na tom lépe než východní Slované, tedy Rusové, Ukrajinci a Bělorusové vděčíme historicky našemu sepětí se Západem. Příčinou obrovského rozmachu české společnosti v 19. století jak v kultuře a ekonomice, byla rovněž touha vyrovnat se a i předčit Němce v různých oblastech života.
Profesor Pekař měl obrovský nadhled, se kterým přistupoval k hodnocení dějinných událostí a neváhal jít proti obecně přijatým názorům, často nesmyslným. Velice správně zhodnotil výsledek lipanské bitvy z roku 1434, proti obecně šířené hlouposti, že se jednalo o tragédii, jasně doložil, že to pro Čechy bylo naopak štěstím, protože země byla patnáct let trvajícími husitskými válkami totálně vyčerpaná, takže porážka radikálních táboritů a sirotků jí prospěla. Stejně tak profesor Pekař nezavrhoval dobu pobělohorskou jako éru temna, ale naopak upozorňoval na velký rozvoj barokní kultury. Známý je rovněž jeho spor s T. G. Masarykem o smyslu českých dějin, a nutno říci, že ta pekařovská koncepce je poctivější a pravdivější. Nesmysly ražené budoucím prvním československým prezidentem, typu, že husitství patří k nejlepším obdobím naší historie, jsou už naštěstí minulostí.
Žádný národ nemůže stavět na lžích a podvodech. Tuhle zásadu profesor Pekař zastával a proto se už jako gymnaziální student zapojil do bojů o pravost Rukopisů královédvorského a zelenohorského. Poukázal na nesrovnalosti, které dokazují, že se jedná o padělek, například, že některé místní názvy, které jsou v nich uvedeny, nemohou pocházet z 9. – 13. století, kdy jsou rukopisy datovány, protože v této době se ještě nepoužívaly.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
