Dnes dává volič sice hlasy jednotlivým lidem, ale tyto hlasy jsou v konečném šíleném přepočtu, který nikdo nechápe, rozděleny stranám. Tyto pak jsou v zastupitelstvu zastoupeny podle poměru těchto hlasů, a do nejvyššího orgánu obcí a měst se pak dostávají lidé s minimální podporou voličů, zatímco ti, kteří mají hlasů násobně více, zůstávají nespravedlivě mimo. Jinými slovy ve volbách, které se tváří, že volíme jednotlivé lidi napříč stranami, nám nakonec vnutí nikoli osobnosti, ale volební strany, které by si jinak ani neškrtly, a zastupitele, kteří by přímou volbou nikdy neprošli. Proč? Žádný rozumný důvod pro to není.

Komunální volby jsou totiž velmi jiné než kterékoli další. Můžeme si vybírat lidi z celé „plachty“ – tedy z celé kandidátní listiny. Křížkujeme, a čekáme, že ti, kteří těchto křížků dostanou nejvíce, usednou jako naši zástupci v obecním zastupitelstvu. Ale chyba lávky. Náš hlas je spočítán, přepočten, znásilněn a dán partaji, a přes partajní síto se tam teprve pasírují jednotliví zastupitelé. Obsadí orgány obcí a města, ovšem tak, že z toho zůstává rozum stát. Počet hlasů není podstatný, kandidáty nám vnutí tento systém. Bez ohledu na počet hlasů, které kandidát dostal. V zastupitelstvu se tak může klidně ocitnout člověk, kterému dalo hlas 400 lidí, zatímco ten, kterého volilo 1000 lidí, se zastupitelem nestane. Že je to postavené na hlavu? To tedy je. Že to do našich nejvyšších orgánů obcí a měst vysílá outsidery, zatímco by tam měli být ti, kterým dáme nejvyšší důvěru? Samozřejmě. Nahrává to partajím, a oslabuje jasné osobnosti obcí a měst.