Obojí je špatně, ale to druhé je z dlouhodobého hlediska lepší varianta pro Českou republiku, protože my už nepotřebujeme slabé a tříštící se partaje, ale silné a jednotné partaje. Jde teď o to, zda umíme být trpěliví a čekat, a smíříme se, byť přechodně, s úřednickou vládou.

Rovněž představa, že ČSSD sestaví stabilní vládu, ať sama s podporou ANO a KDU-ČSL, nebo koaliční s ANO a KDU-ČSL, je v dnešní situaci sci-fi. Nelze vládnout se silným vnitřním nepřítelem v poslaneckých lavicích, ať menšinově nebo koaličně. Ten vnitřní nepřítel je problém, který nelze vyřešit. To raději vzdát se vládnutí, projít těžkou a bolestnou katarzí za cenu osobních obětí, vyčištění partaje a nový vzestup. Jít do vlády je dnes pro ČSSD sebevražda.

Tedy pokud se vstoupí ANO do vlády, čeká ji osud TOP 09. Ani argument, že nejde přece o růst ANO, ale o Českou republiku, neobstojí. Právě proto. Právě proto, že jde o Českou republiku, nesmí ANO nyní do vlády a musí tomu vábení odolat.
Pokud sestaví vládu ČSSD, bude za rok dva tam, kde je nyní ODS. Neustojí vnitřní boj, jako ho neustála ODS. Protože v sociální demokracii dnešních dnů bohužel platí, že kdy ne já, tak nikdo, a přítel příteli nepřítelem.