Mimořádné volby, které mají spasit Českou republiku, se stávají karikaturou takových těch opravdových, skutečných voleb. Přehlídka bezradnosti a nedůvodné sebestřednosti volebních subjektů, které si nestačily všimnout, jak jsou tu k smíchu, tu k pláči, tu k vzteku a tu vzbuzují soucit, je smutným obrazem stavu naší dnešní politiky.

Po více jak dvaceti letech po listopadu jsme se dopracovali k tomu, že ve volbách se nám nabízejí buď trosky politických stran, nebo kandidáti stran dobou zdegenerovaných, nebo strany, které může volit jen občan libující si v ruské ruletě, nebo strany minoritní, které, i kdyby byly zvoleny, nebudou tvořit nikdy hlavní politický proud, takže z jejich programu se nebude realizovat nic. O skryté agresivitě, vulgárním slovníku a nereálných slibech zejména nových uskupení nemluvě – jde z nich strach a na budoucí zklamání bychom mohli vsadit ve Fortuně. Český volič tak bude mít nesnadnou úlohu vybrat si tradiční stranu s blbou minulostí nebo novou stranu s blbou budoucností. Jinak řečeno volba mezi současnou "blbou jistotou" nebo "budoucí blbou nejistotou". Opravdu nesnadná volba.

V porovnání například s posledními německými volbami jsou ty české skutečně spíše panoptikum lidských figurek, které mají většinou k přirozeným autoritám, nadhledu a moudrosti daleko asi jako prostitutka k panně orleánské, než soupeřením seriózních volebních subjektů s lídry, požívajícími obecné vážnosti. Staří, noví, v každém případě je jisté, že voliči by rádi viděli kandidovat úplně jiné lidi. Jenže tito „jiní lidé“ nekandidují. Nemají za koho by jim stálo za to do voleb jít, a hlavně nemají důvod proč by vůbec někam kandidovali. Motivaci být dnes politikem může mít totiž jen těžký masochista. Protože pokud by se to dotyčnému i podařilo, jako mávnutím proutku se stane ihned z dříve oblíbeného a vážnosti požívajícího lékaře, učitele, vědce, právníka, ekonoma…atd., nenáviděným politikem, nad kterým každý pohrdavě ohrne nos. Je to jakoby se někdo dobrovolně přihlásil k tomu, že krade a že je v podstatě lump. Takže proč by to lidé, vážící si své léty budované pověsti, vlastně dělali? Aby pomohli České republice? To by k sobě museli najít 199 dalších. A kde brát a nekrást?