Zázračné úspory by se nekonaly. Naopak. K tomuto výsledku není třeba velkých matematických schopností – stačí se podívat do výročních zpráv zdravotních pojišťoven a porovnat: VZP v současnosti vynakládá na péči o jednoho klienta v průměru o 3 500 Kč více, než obě jmenované zaměstnanecké pojišťovny (průměr jejich nákladů na jednoho klienta vychází na částku cca 19 300 Kč).

Pokud bychom tyto pojišťovny sloučili, lékaři by jistě požadovali platby na úrovni VZP. To je patrně i hlavní motiv, proč prezident ČLK Milan Kubek toto spojení prosazuje. Otázkou je, zda to má chtít i vláda. Pokud rozdíl v platbě 3 500 Kč vynásobíte počtem pojištěnců, vyjde vám, že sloučení by mohlo znamenat zvýšení plateb na zdravotní služby téměř o 7 miliard korun. Sedm miliard, které není kde vzít. Sedm zcela zbytečných miliard neboť jak ukazuje příklad obou zmiňovaných zaměstnaneckých pojišťoven – dokážeme občany výborně léčit i za nižší peníze, než jak to dělá VZP.

Péče o zdraví občanů je velice citlivé téma a mediálně velmi dobře zneužitelné. Vždyť jde o naše zdraví, o naše životy. Na těch přece nemůžeme šetřit a také nešetříme. Zaměstnanecké zdravotní pojišťovny zajišťují svým klientům srovnatelnou, ne-li lepší zdravotní péči, než VZP. To, že za nižší peníze, je dáno zčásti historicky a zčásti vyjednávacími schopnostmi. Pro představu: máte na výběr koupi dvou škodovek – úplně stejných, stejný výkon, stejná spotřeba, stejná výbava, dokonce i stejná barva. Jedna stojí 300 000 Kč, druhá půl milionu. Kterou si koupíte?