V nedávném  televizním pořadu se pan Chovanec přiznal ke svým střídavým neúspěchům při regulaci své tzv. nadváhy. Rád k tomu připojím i svou osobní zkušenost.

Už od dětství jsem měl averzi k tlouštíkům. Teprve ve zralejším věku jsem poznal, že mnozí tlouštíci patří také k lidem charakterním a úctyhodným, nejen jako státní návladní ze známého amerického seriálu Jack a tlusťoch.  Můj původní vztah k tlouštíkům souvisel totiž se zážitky z dětství. V naší rodině byli koncem války a v poválečném období (kdy všechno bylo na potravinové lístky) všichni hubení a to se týkalo i tovaryšů a učedníků v otcově truhlářské dílně.  Z pronášených pořekadel jsem znal výrazy jako „tlustý jako prase“, od matky slušnější výraz „tlustý jak děkan“. Z otcových nadávek např. ty tlusté „úřednické svině“ z berňáku, co ničí živnostníky nemravnými  daněmi. Když se jednou tovaryši v dílně žertem vážili na mincíři (používaném pro vepře při zabíjačkách) a nejhmotnější tovaryš Pepa P. dosáhl hodnoty přes 85 kg, slyšel jsem výrok: „Do sto kil je to ještě člověk, nad sto kilo už prase“.

Shodou okolností ale i já sám nepřímo vděčím za život jednomu línému tlustému nemravnému faráři, který se m.j. vyznačoval i nacvičeným pokryteckým pobožným výrazem ve tváři. Na tuto jeho vizáž si často vzpomenu, když vidím na televizní obrazovce  podobný výraz ve tváři kdysi na billboardech zesměšňovaného „nejčestnějšího muže v parlamentu“ pana Kalouska. O panu faráři se povídalo, že  sexuálně obšťastňoval farní kuchařky, s jednou z nichž zplodil i dceru. Při draní peří jsem od přítomných tetek vyslechnul  i názor, že kněz se může z takového hříchu ještě „vymodlit“, ale příslušná žena už propadne peklu. To se mi  již jako dítěti zdálo nespravedlivé, ale musel jsem mlčet.  Má babička z otcovy strany , matka dvanácti dětí, byla velice pobožná a nevynechala žádnou pobožnost v kostele a pokud výjimečně onemocněla, alespoň doma vyložila svaté obrázky na stůl a se zapálenou svíčkou během předpokládané mše v kostele se modlila doma.  Můj otec, její nejmladší syn z dvanácti dětí, byl původně velmi poslušný a dobře se učil ve škole a na základě posouzení příbuzenstva byl určen ke studiu, aby se stal „panáčkem“ (jak se na Valašsku tehdy lidově říkalo knězům).  Když babička  jednoho večera umírala, žádala  pochopitelně o udělení posledního pomazání. Když příbuzní doběhli na vzdálenou faru, líný pan farář  K. nechtěl zvečera k umírající jít, že to ještě počká do druhého dne. Téhož večera byl vyzván ještě dvakrát, že to spěchá, ale on se opět vymluvil, že se u babičky zastaví druhého dne ráno, až půjde do místní školy učit náboženství. Babička ovšem pozdě večer bez udělení „milosti posvěcující“ zemřela.  Tehdy můj otec ještě v nezletilém věku proklel ty „bachraté líné kurvy farářské“, nešel studovat na kněze, oženil se a stal se truhlářským mistrem. V důsledku toho jsem přišel na svět „z lože manželského“ i já a moji dva bratři.

V dětství a mladších létech jsem patřil mezi typické podvyživené vyhublé lidi a až do penze jsem netušil, že jednou budu mít sám problémy s tzv. nadváhou. Až  po odchodu do penze jsem po změně životního rytmu zjistil, že začínám tloustnout. K zásadnímu zamyšlení nad touto skutečností mne přiměla má kdysi štíhlá půvabná kamarádka z dětských let na jednom maturitním srazu, když jsem zažertoval, že už je z ní pěkně „kulatá bába“. Ta mi ihned hbitě odpověděla, že jsem už také pěkně zbachratěl.  To mne přimělo k rozhodnutí, situaci nějak rozumně řešit. Že bych sháněl nějaké kouzelné pilulky či potravinové doplňky na hubnutí jsem tehdy stejně jako dnes považoval za nesmysl. I dnes budu ochoten uvěřit v existenci nějakých účinných „patáčků“ až ve chvíli, kdy uvidím na televizní obrazovce např. Halinu Pawlowskou zhublou alespoň o 40 kilogramů. Pochopitelně existují vrozené dispozice a různé konstituční typy lidí. Např. žena konstitučního typu „medvědice“ nemůže žádnou drastickou dietou dosáhnout stavu, aby vypadala jako štíhlá útloboká srnka s vosím pasem, může ovšem vypadat jako pěkně stavěná, pro oči ladně vyhlížející medvědice a ne jako nechutná koule třaslavého sádla.