Ale abych neuváděl čtenáře v omyl, názor, že je hodna svého předsednictví v TOP 09 není v tom, že bych pozitivně kvitoval názor paní Pekarové-Adamové, ale na základě jejího pozoruhodného postoje či stanoviska k problematice přijetí či nepřijetí 40 sirotků do ČR. Paní předsedkyně TOP 09 ve věci odmítání 40 sirotků totiž vyjádřila svůj názor jako projev solidarity či loajality s názory stejně smýšlejících politických stran, jako jsou KDU-ČSL, STAN či Piráti. Tam, když někdo řekne, že je to černé, pak všichni ostatní loajálně tvrdí totéž, i když to není zrovna úplně černé, ale něco mezi černým a bílým, nebo dokonce úplně bílé. Prostě představitelé těchto stran „drží basu“, protože kdyby ji nedrželi, co by vlastně v té opozici dělali, že? Tak aspoň podporuje jeden druhého, což dělá opoziční politiku o něco „zajímavější“! Ale k věci.

Otázku, či lépe výzvu k přijetí 40 syrských sirotků, kterou vyvolala jak známo paní europoslankyně Šojdrová z KDU-ČSL, je víceméně jen snaha o osobní zviditelnění. Je docela možné, že za jiných okolností by přijetí sirotků mohlo být ceněným gestem humanity, kdyby… kdyby snaha paní Šojdrové neměla více problémů, než očekávaného efektu.

Nesčetněkrát bylo rozumnými lidmi konstatováno a poukázáno na fakta či skutečnosti, které jednoznačně dokazují nejen irelevantnost, ale i zásadní problémy jejich přijetí v Česku. Přesto paní Pekarová-Adamová, ve snaze podpořit angažovanost žen v politice, loajálně podporuje trvalé, až zoufalé úsilí paní Šojdrové o přijetí 40 syrských sirotků do ČR. Ze strany paní předsedkyně TOP 09 by to mohlo být jen bohapusté mlácení prázdné slámy, kdyby k tomu nezaujímala naivní až hloupé stanovisko. Paní Pekarová-Adamová totiž konstatuje, že „Jde o 40 dětí, ty se vejdou do jednoho autobusu, vždyť takového počtu dětí si v České republice nikdo ani nevšimne. V 90. letech jsme přijali do R desítky tisíc uprchlíků z bývalé Jugoslávie, a i když jsem byla dítě, tak sem si nevšimla, že by nás to poškodilo. Poukazovat na iracionálnost strachu ze čtyřiceti dětí je nutné, jsou to děti. Ničí hodnoty neohrožují a ani životní standard!“ Amen!