Bohužel naši zákonodárci i vlády, při tom vůbec netuší jaký následný chaos jejich letitá a neuvážená rozhodnutí v praxi způsobují. Postižení jsou podnikatelé, občané, průmyslové podniky a ve své koncovce celý stát.

Bohužel mnohé směrnice Evropské unie s často nesmyslnými a nedomyšlenými nařízeními jsou mnohem horší. Přes řadu upozorňování na vznikající negativní dopady, není zájem státní správy ani zákonodárců cokoli na současném zmatku změnit. Neustále se slibuje, jak se zlepší úroveň podnikatelského prostředí. V podstatě se mnoho neděje a pokud ano, jsou to pouze menší  kosmetické úpravy, které podstatu vysokého finančního zatížení   podniků a investorů  neřeší.

Proto alespoň pro čtenáře ze svého oboru a mnoholeté praxe, uvedu pouze některé křiklavé příklady. Pro jejich množství se zaměřím pouze na více jak stovku legislativních opatření ekologického charakteru. Například zákon na omezení havarijních situací, především  úniků látek do prostředí, je jistě důležitý, ale nesmí být deklasující pro podnikatele. Ve vlastním ekonomickém zájmu každý udělá všechna opatření, aby se mu draze zakoupené suroviny neznehodnotily nebo neshořely. Určitě nepotřebuje komplikované a nesrozumitelné tabulky a rozesílat je zbytečně na řadu úřadů. Dále souběžně vyplňuje plán havarijních opatření, odpadového hospodářství, ten se již měl pro naprostou zbytečnost zrušit, bezpečnostní program obsahující v praxi až 300 byrokratických stránek a povinnost vysokého pojištění, komplikované, časově nekonečné integrované povolení. Pravou  perlou je zákon o ekologické újmě, který představuje rovněž desítky stran tabulek s mnohdy nedostupným složením vysoké finanční jistiny. Zisk je pouze na straně pojišťoven. Neuvěřitelná komplikovanost zákonů přináší nutnost platit mnoho externích expertů, neboť s většinou dokumentace si nedokáže podnikatel vůbec poradit.