Naší zemí obchází politicky motivovaná nenávist. Od standardního politického boje se postoupilo k nálepkování oponentů, mediálnímu rozdělování a rozeštvávání národa, k cenzuře sociálních sítí, k předsudečné nenávisti a politicky motivovanému násilí. Plivnout si na SPD? To je od vzniku této vlastenecké a přímou demokracii prosazujícího hnutí velice snadné, vhodné a moderní. Především ale beztrestné! V současnosti se politický boj posunul do ostřejší fáze po celé Evropě a tak nehledejme strategický záměr špinění SPD a podobných stran pouze v Česku. Podobné snahy nacházíme všude, kde se zejména tradiční strany vyznačují ztrátou důvěryhodnosti, soudnosti a vlastenectví, tedy i v zahraničí. Můžeme říci celkem přesně, že narůstající nenávist vůči evropským vlastencům je vedena (a nejspíš i financována) shora, v celoevropském měřítku, v celé šíři a komplexnosti. Vlastenci jsou terčem pomlouvačných kampaní, v médiích jsou označováni za extremisty, fašisty, nacisty apod., jsou šikanováni aktivisty i úřady (např. ministerstvem vnitra). K nevybíravým útokům dochází ze strany politických konkurentů, kteří při vlastních klesajících preferencích ztrácejí nervy. Nezapomínejme na internetové aktivisty, trolly, demonstranty a další, jejichž vystoupení se vyznačují rostoucí agresivitou a vulgaritou.
Koho „ohrožují“ vlastenecké názory v Evropě?
V první řadě jde o dosud vládnoucí socialisty, liberály a celý sektor neziskových organizací. „Ohroženi“ jsou všichni, kdo zavrhují tradiční Evropu národních států, evropské tradice a rodinu. „Ohrožení“ vlastenectvím obyčejných lidí se cítí především ti, kdo se (za cizí peníze) snaží podle podivných zvrácených plánů převést Evropu z kontinentu samostatných národních států na bezprávné euroregiony, vedené všemocnou Evropskou komisí a neziskovkami. Vlastenci tedy ohrožují tyto usurpátory moci na jejich cestě k ještě větší moci. Kdo stojí za tímto šířením (předsudečné) nenávisti proti SPD? Komu vadí vlastenecké názory a podpora přímé demokracie? Je zde na místě opět připomenout, že vlastenecké a národovecké názory posilují v celé Evropě a členové podobně orientovaných stran (např. německé AfD) jsou vystavováni stejně brutálnímu tlaku, mediálnímu špinění, šikanování, obtěžování, nálepkování až po fyzické útoky na jejich funkcionáře.
Proč jim ležíme v žaludku
Za nedlouhou historii SPD jsme měli možnost nabrat zkušenosti se všemi formami politického boje a seznámit se se všemi formami nenávisti, kterým jsme průběžně vystavováni. Proč vznikla taková nenávist – zejména proti SPD? Odpovědí mě napadá hned několik:
1. SPD prosazuje přímou demokracii, odvolatelnost politiků a neomezené závazné referendum, což jsou pro „tradiční“, liberální a proevropské strany noční můry.
2. SPD hlásá pravé vlastenectví, hájí zájmy Česka proti zvůli Evropské unie. V posledních volbách do Sněmovny volilo hnutí SPD 580 tisíc voličů.
3. SPD má jasný a čitelný program boje proti nelegální migraci, hlasitě se ozývá proti vnucování podivně legalizovaných migrantů z jiných zemí a odmítá vydírání ČR v otázkách migrace ze strany EU.
4. SPD poukazuje na nevýhodnost našeho područí EU.
5. SPD odmítá zneužívání systému sociální podpory.
Co už jsme v SPD zažili
Jsme vystaveni trvalému a neopodstatněnému označování našeho hnutí jako extremistického (nahnědlého) různými aktivistickými novináři v masmédiích a též například ve zprávě ministerstva vnitra o extremismu. Téhož se nám dostává od politických konkurentů, kde například zejména někteří členové ČSSD jsou ukázkovým příkladem zosobněné politické nenávisti. Pod vedením ČSSD zavedlo ministerstvo vnitra pojem „předsudečná nenávist“, jejíž projevy jsou trestné. Zažíváme napadání a obtěžování našich lidí na petičních stáncích SPD. Známější členové SPD jsou na ulicích častováni slovními útoky a nadávkami, přičemž označení za fašistickou špínu patří k těm mírnějším. Většina útočníků přitom ovšem nemá zdání o významu slova fašismus. Došlo k rozbíjení výloh s reklamou na SPD, k poškozování aut členů SPD se samolepkou SPD, k útokům na dveře poslanecké kanceláře SPD (v Praze 10).
Nenechat se vyprovokovat
Zůstává nezodpovězenou otázkou, kam až jsou aktivisté konkurenčních prounijních stran ochotni zajít? Jaká vlna násilí nás ještě čeká? Dopadneme s desítkami mrtvých jako na Ukrajině na Majdanu, to vše za potlesku a podpory nějakých zahraničních politiků? Nebo nakonec zvítězí česká skepse, Sorosovi dojdou prostředky na demonstranty a ti půjdou „otravovat“ někam jinam? My v SPD rozhodně odmítáme násilí jako prostředek politického boje, odmítáme být jeho obětí a využijeme všech demokratických nástrojů k obraně. Opravdu se v naší zemi mají zopakovat třicátá léta dvacátého století v Německu? Připustíme politické násilí na ulicích? Doufal jsem, že česká společnost už z podobných šíleností vyrostla. Přestává legrace. Jestli se včas nevzpamatujeme, nebo se necháme strhnout, dopadneme moc špatně.
Autor Jiří Kobza je členem Poslanecké sněmovny zvoleným za politické hnutí Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura (SPD).
Psali jsme:
autor: PV
