Někteří političtí představitelé - zahraniční i někteří domácí - se přímo vyžívali ve slovní pyrotechnice. Nepřekvapuje to u M. Albrightové, která už zastupuje jen samu sebe, jež varovala před údajným ústupem od demokratických hodnot v aliančních zemích. To je velmi silné tvrzení a bylo by dobré, aby je paní Albrightová doložila, či alespoň vysvětlila. K bývalé ministryni zahraničí USA se ve zbytečně ostrých útocích na Rusko připojil především polský prezident Duda. Polská vládnoucí elita již delší čas vidí za svými východními hranicemi v podstatě jen Ruskem připravované agresivní plány. Podobně rusožroutsky hovořil také slovenský prezident Kiska, u nějž to bylo pravděpodobně poslední veřejné vystoupení v zahraničí před odchodem z funkce.

Naopak rozumně hovořil český prezident Zeman, a to až na jednu jeho eskapádu směřující proti vyjednávání s Tálibánem. Přece v minulosti jsme byli často svědky toho, že bývalý terorista např. Jásir Arafat anebo Jicchak Šamir, čelní to představitelé Palestinců a Izraele, neměli v tomto směru zrovna nejčistší minulost. A přesto se v určitém okamžiku stali mírotvorci. Důležité dnes je hledat řešení vleklého konfliktu v Afghánistánu. A pokud existuje nějaké rozumné východisko dosažitelné jednáním, bylo by dobré po něm sáhnout. Boj s Tálibánem stojí i české daňové poplatníky zbytečné peníze.

Státy aliance dříve nebo později v nekončícím konfliktu, v němž už všichni zapomněli, o co vlastně šlo na jeho začátku (Usáma bin Ládin je ostatně už nějaký rok mrtev), odejdou z Afganistanu. Poté Západem dosazená vláda v Kábulu se nejspíše dříve nebo později zhroutí. Není to poprvé, co by se neosvědčila tzv. vietnamizace konfliktu. I ohromné prostředky, které zejména Spojené státy utratily za konflikt v jedné z nejchudších a nejnezajímavějších zemí světa z hlediska hospodářského využití, byly úplně zbytečné. Dříve nebo později se bude potřeba podívat pravdě do očí a z konfliktu v této zemi odejít. Dnes už každému musí být jasné, že vojensky vyhrát konflikt v této zemi prostě není možné.