Ten, kdo to nechce vidět, to nevidí. Samozřejmě, že představitelé opozičních parlamentních stran a také tato zájmová skupina osob v rozhlase a v televizi to takto ovšem nechápe. Oni si představují svobodu veřejno-právních médií takovou, jakou oni ordinují české veřejnosti a která vyplývá z jejich představ o světě. O světě, který respektuje oligarchický charakter naší země, její omezenou suverenitu, podléhání cizím vlivům, ať už je to z Bruselu anebo z Washingtonu, rusofobii, sinofobii.

Jednou věcí je ovšem v podstatě protinárodní charakter České televize a Českého rozhlasu. Druhou věcí je tyjátr, který dělají vedení a zaměstnanci České televize a Českého rozhlasu. Jako kdyby jiný problém v republice nebyl. Jako kdybychom neměli problém např. s hospodářským růstem a jako kdybychom neměli problém s budoucím dovozem (a nebude to tak dlouho trvat) energetických surovin v důsledku americko-izraelské agrese proti Íránu. Jako bychom ani neměli očekávat, že se brzy propadneme do nedostatku pohonných hmot. A možná v zimě také do nedostatku plynu.

Nic z toho Česká televize a Český rozhlas nezmiňují. Zmiňují jenom své pseudoproblémy. Přitom z hlediska logiky by jim mělo být jedno, jestli budou tyto instituce financovány tak anebo jinak. Jestli budou financovány z poplatků, které jsou zdírány ze všech občanů České republiky, ať se na Českou televizi dívají anebo nedívají, ať už Český rozhlas poslouchají nebo neposlouchají.

Anebo zda bude Česká televize a Český rozhlas mít náklady hrazené ze státního rozpočtu (v podstatě by se jednalo o jeho mandatorní výdaj). Velké řeči, jež vedou před svými zaměstnanci třímajícími mikrofony, kteří jim pochopitelně musí dát v Českém rozhlase a v České televizi velký prostor, málokoho zajímají. Ani slovem se ředitelé těchto institucí nezmínili o tom, jak budou v řízených organizacích šetřit. Na ministerstvech a v dalších ústředních orgánech už probíhá snižování počtu pracovníků.

Česká televize je moloch, do jehož finančních střev nikdo nevidí. Respektive, abych to upřesnil, nikdo z české veřejnosti nevidí. Předpokládám, že alespoň zasvěcení, tedy vedení rozhlasu a televize, znají jak svůj rozpočet, tak možnosti, kde je v něm možné ušetřit. Český rozhlas a Česká televize nejsou pupek světa. Věnujme se už konečně jiným problémům.

Vláda připravovaný návrh zákona, který snad někdo mohl považovat za kontroverzní a ohrožující svobodu veřejnoprávních médií, kterou ovšem spíše ohrožují klany redaktorů a dalších živlů v těchto institucích, stáhla. Takže už není žádný reálný problém. V 17 zemích Evropské unie z celkového počtu 27 jsou veřejnoprávní média financována ze státního rozpočtu a svoboda slova tím nijak neutrpěla. Svoboda slova neutrpí ani u nás.

Spíše by vedení České televize a Českého rozhlasu měla hledat cesty, jak umožnit lidem s jinými názory, nežli je televizní a rozhlasový mainstream, aby se vůbec do ČT a ČRo se svými názory dostali. Uvedu to na svém případě. Když odmyslím jaksi povinnou účast v pořadu Politické spektrum, což je politický pořad suterénní třetí kategorie, ČT mě do svých debatních pořadů vlastně nikdy nezve. Totéž platí o Českém rozhlasu. Naopak, jsou bývalí premiéři a bývalí ministři financí, abych jmenoval napŕ. ministra Kalouska, za nějž nasekala Česká republika 700 + 158 miliard korun dluhů, kteří jsou v televizi a rozhlase pečení vaření. Protože jejich názorová orientace odpovídá plně představám vládnoucích klanů České televize a Českého rozhlasu.

Vyšlo na Vasevec.info. Publikováno se souhlasem vydavatele

Psali jsme:

Jiří Paroubek: Měřme americkým a izraelským sportovcům stejným metrem

Jiří Paroubek: Neustálé útoky prezidenta na vládu

Jiří Paroubek: USA a Irán - hra na sraba

Jiří Paroubek: Nevidím důvod blábolit o smíření