Ale buďme k ní spravedliví. Nástupnictví v konzervativní straně a ve vládě zdědila po svém předchůdci Davidu Cameronovi, který svým nepříliš uváženým předvolebním slibem dosáhl toho, že po referendu, kde mírná většina Britů rozhodla o odchodu z EU, se hledalo řešení, které mělo najít východisko z dané situace. Mayová hlasovala v referendu pro setrvání Velké Británie v EU, ale naprosto ke své straně loajálně převzala zadání připravit Británii k Brexitu s co nejmenšími škodami pro její hospodářství a občany.

V tuto chvíli nejsou s řešením, které dohodli britští vyjednavači s vyjednavači EU, spokojeni ti konzervativní poslanci, kteří si přejí úplné oddělení od EU, ať to jejich ekonomiku a občany stojí, co to stojí. S řešením, se kterým přišla Mayová do vlády a do parlamentu však pochopitelně není spokojena ani britská labouristická strana. Nejsou s ním spokojeni skotští nacionalisté, ba ani severoirští unionisté, kteří zatím, de facto, minoritní vládu konzervativců podporovali. Labouristé se domáhají nových sněmovních voleb a budou se možná domáhat i vypsání nového referenda.

Mayová vcelku racionálně argumentuje, že měnit v tuto chvíli premiéra by znamenalo ponořit vládní struktury do chaosu. A totéž, že platí i pro uspořádání mimořádných parlamentních voleb. Nicméně odpůrci politického postupu Mayové v konzervativní straně vyvolali hlasování o svém lídrovi, tedy o premiérce a šéfce své strany Mayové.