Ta vyplývá zřejmě z jeho mentálního uspořádání. Nevěřím tomu, že by Finové zrovna toužili po válečném konfliktu se svým obřím sousedem Ruskem, s nímž mají 1300 km dlouhou, v podstatě nehajitelnou hranici.

Je zvláštní, že největšími studenoválečníky v Evropě jsou, kromě zatím velmi neúspěšného a nepopulárního spolkového kancléře Německa Merze, jednak právě představitelé pobaltských států a také Finové. Je to možná důsledek jejich dějinné zkušenosti s ruským sousedem. Prezident Stubb to ovšem trochu přehání. Jezdí po Evropě, masíruje jednotlivé hlavy států a předsedy vlád tím, že je potřeba jejich země připravit na válku, a to přijetím tzv. kognitivní kapacity. Tedy něčím, co bych charakterizoval jako uvědomělou schopnost obyvatelstva trpět. Trpět v počátku válečného konfliktu a v jeho průběhu.

Podle mého názoru tento přístup má v evropských zemích vytrvalým strašením Ruskem a jeho zlotřilostí zvyšovat připravenost na válku. A zajistit tak co největší výdělky velkým zbrojařským firmám. Tento přístup má jedinou reálnou alternativu, která je rozumná a humánní. Tou alternativou je diplomatické úsilí, které povede k vytvoření rozumných sousedských vztahů států Evropské unie a NATO s Ruskem.

Čeští a evropští studenoválečníci se dopouštějí ve své argumentaci jedné logické chyby. Straší vojenskou silou Ruska, ale na druhé straně, a to je ten logický nonsens, říkají, že Rusové jsou vlastně zaostalí, primitivní. Jejich hospodářství není dostatečně vyspělé k tomu, aby čelilo vyspělým technologiím zemí Západu. Což ovšem již přes čtyři roky s úspěchem dělá. Nemá smysl s těmito nesmysly příliš polemizovat.

Něco podobného ostatně, v menším měřítku, dělají někteří evropští politici i ve vztahu k Číně. I když upřímně, v mnohem menším měřítku, protože je to zcela nelogické. Čína se nezapojuje do žádných avanturistických akcí ve světě, ba ani ve svém nejbližším okolí. Jediné, co ji zajímá, je zajistit prosperitu svého lidu. A to může jenom nepřerušeným rozvojem a růstem svého národního hospodářství. Pravda, s jedinou výjimkou, a tou výjimkou je otázka Tchaj-wanu.

Tchaj-wan je podle Šanghajského komuniké, podepsaného americkým prezidentem Nixonem a předsedou ČLR Mao Ce-tungem v roce 1971, odštěpeneckou provincií ČLR. Tedy byl to prezident Spojených států, který dohodl současný status Tchaj-wanu s nejvyšším představitelem Číny. Nicméně zdá se, že Čína chce řešit přičlenění tohoto ostrova ke kontinentální Číně mírovými prostředky. O tom ostatně byla i nedávná návštěva předsedkyně Kuomintangu, tedy dříve vládnoucí a dnes největší opoziční strany na Tchaj-wanu, přímo v Pekingu. Tam se setkala mimo jiné i s čínským prezidentem Si. Český prezident a také finský prezident by se měli ve svých studenoválečnických představách a manévrech o tom, jak zatáhnout do NATO Ukrajinu, a tím pojistit permanentnost válečného konfliktu mezi Ruskem a organizací NATO až do úrovně jaderné války, velmi mírnit.

Naopak, z Jerevanu zazněla nyní rozumná slova premiéra Babiše, který hovořil o tom, že je potřeba najít vhodného negociátora-vyjednavače, jenž by dovedl jednání mezi Ukrajinou a Ruskem k uzavření mírové smlouvy. Andrej Babiš si na rozdíl od studenoválečníků jako národohospodář uvědomuje, že válka je jen ničením hodnot, počínaje ničením toho nejvzácnějšího. Tedy lidských životů. A je jedno, zda se jedná o válečný konflikt v Evropě, anebo v oblasti Perského zálivu.

Trochu mi jen uniká, jakou agendu v české vládní administrativě bude mít zjevný exponent amerického Aspenu a také administrativy NATO v Bruselu Landovský. Bude prý zajišťovat spolupráci ministerstev na naplňování představ vlády o výši vojenských výdajů v příštích letech. Uvidíme, zda se názory tohoto muže přiblíží dosavadním umírněným názorům vlády, anebo militantním názorům hradní kliky pod vedením Koláře a Žantovského, kteří řídí a ovlivňují prezidenta Pavla.

Vyšlo na Vasevec.info. Publikováno se souhlasem vydavatele

Psali jsme:

Jiří Paroubek: Čí zájmy vlastně hájí prezident Pavel?

Jiří Paroubek: Prezident se pouští do vztahů s Čínou

Jiří Paroubek: Nechutná nedělní slovní pyrotechnika a neobjektivita ČT

Jiří Paroubek: Hřibovina aneb Jak prodražit most o 100%