To, že recese českého hospodářství jednou přijde, o tom není žádných pochyb. Je jen otázka, kdy přijde a zda u nás v té době bude taková vláda, která bude mít odvahu udělat opatření ke zmírnění krizové situace.

Česká ekonomika je relativně malá, a to i v kontextu Evropy, a proto státní ingerence do hospodářství nemohou mít nějaký obrovský dopad. Do určité míry (nebo spíše do značné míry) můžeme počítat jako s konstantou, že Evropská centrální banka (ECB), pokud i po podzimní změně v jejím vedení budou v jejím čele sedět kvalifikovaní bankéři, může pomoci udržet evropské hospodářství v chodu. Anebo alespoň jeho jádro, tzn. země Evropské měnové unie (EMU).Tedy, pokud bude ECB pumpovat peníze do evropské ekonomiky, je šance udržet hospodářský růst ještě nějakou dobu.

Německý index podnikatelského klimatu, Ifo, se v červnu dostal na 97,4 bodu, tedy v zásadě do souladu s tržním očekáváním. To je sice úroveň nejnižší od listopadu 2014, ale je jen o 0,5 bodu nižší než v předchozím měsíci. Žádné drama se tedy nekoná. Je ale zřejmé, že německý průmysl brzdí a pokud se projeví dopad cel, Trumpem uvalených na čínskou ekonomiku v jistém útlumu čínského hospodářství, bude to mít z evropských států největší dopad právě na německý export. Objemy německého exportu do Číny jsou obrovské a v nich je zhodnocována mj. také práce českých subdodavatelů. Tedy zejména výrobky českých filiálek německých a dalších zahraničních firem, ale také firem s ryze českým kapitálem, které dodávají k finalizaci své výrobky do západní Evropy a zejména do Německa.