Jiří Pondělíček: Listopad 1989 - o co vlastně šlo?

16.11.2017 19:37 | Zprávy

Když jsem na podzim roku 1989 chodil po Praze s trikolorou a připadal si jako tvůrce dějin, občas jsem narazil na odlišný názor. Zejména u několika starších lidí jsem se nesetkal s velikým nadšením pro nastávající změny. Obávali se nezaměstnanosti, tlaku Německa, chudoby, návratu šlechty … tehdy jsem je nebral vážně. Dnes už vím, že měli pravdu.

Jiří Pondělíček: Listopad 1989 - o co vlastně šlo?
Foto: Hans Štembera
Popisek: Pamětní deska 17. listopadu

Od té doby jsem o událostech toho roku mnoho přemýšlel. Dost jsem si o tom vyslechl, dost přečetl. Průběh a spád událostí byl zpracován dopodrobna. Pozadí je ale dodnes neobjasněné a oč tehdy vlastně šlo, je stále předmětem spekulací a dohadů různé míry přesvědčivosti. Takové spekulace se právě nyní dopustím i já.

Jedno mohu okamžitě na základě vlastní úvahy konstatovat s jistotou. O svobodu člověka a lepší budoucnost Československa docela určitě nešlo.

A o co tedy? Připomeňme si nejprve celkovou situaci.

V osmdesátých letech stárla vládnoucí garnitura KSČ, vynesená k moci invazí pěti zemí Varšavské smlouvy a následnou tzv. normalizací. Funkcionáři strany ztráceli na autoritě a postupně slábl i jejich vliv. Nastupovala nová generace, které bylo jasné, že musí dojít k řadě změn a celkovému uvolnění režimu. Inspirací byla jednak sovětská perestrojka a politika M. S. Gorbačova a v neposlední řadě i ideje reformátorů z roku 1968. Postupné uvolňování a řešení nahromaděných problémů začínalo být znát v běžném životě občanů. Z iniciativy stále přežívajících normalizátorů docházelo ale také k mocenským zákrokům proti projevům nespokojenosti občanů, které vedly k podráždění veřejnosti. Zákroky to byly poměrně tvrdé a naprosto zbytečné. Nadějný vývoj ale už bylo nesnadné zastavit, zvlášť proto, že tito političtí dinosauři už dávno nemohli spoléhat na jakoukoli zahraniční podporu, jako tomu bylo v srpnu roku 1968.

Taková situace slibovala ale nejen zlepšování kvality života obyvatel Československa ale mohla být a já si myslím že byla, i příležitostí pro určitý typ lidí. Není nic tajného na tom, že minulý režim vytvořil své elity. Nejen stranické funkcionáře ale i osoby, které dosáhly poměrně významných mocenských a profesních pozic. Měli slušné příjmy, vyjížděli do zahraničí a těšili se značným výhodám a privilegiím. Ovšemže když vyjížděli do kapitalistické ciziny, často se zavázali StB k poskytování informací, tedy ke spolupráci. Při tom nemuseli nikoho nějak významně poškodit a jejich figurování v seznamech StB až tak mnoho neznamená.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: PV

Mgr. Michaela Šebelová byl položen dotaz

Politická shoda

Nemyslíte, že je víc oblastí, nejen ve zdravotnictví, kde byste měli jako politici najít shodu, aby se opravdu něco pozitivního změnilo? Smutné je, že tomu, že ji najdete nevěřím, i když nechápu, proč je to pro vás takový problém? Nemyslím jen vás osobně, ale obecně, kde je chyba, že nejste absolutn...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Ivo Strejček: Nejít na Národní je vyjádřením úcty k odkazu 17. listopadu

15:57 Ivo Strejček: Nejít na Národní je vyjádřením úcty k odkazu 17. listopadu

Dennáí glosa Ivo Strejčka