Jako vždy jsme zažili v Praze mohutné protiruské, protizemanovské a protibabišovské vzepětí těch sil, politiků a novinářů, kteří jsou existenční šňůrou spjatí se změnou režimu v roce 1989.

Babiše vypískali před Českým rozhlasem. Je to komouš a estébák oproti skvělému Stěchovi, jinak to nomenklaturnímu kádru KSČ, který ovšem vtipně přehodil na boj proti Zemanovi. Vypískali i Bílou při večerním koncertu, která je nesporně nejlepší českou zpěvačkou posledních dvou desetiletí. Ta potvora totiž zpívala s nejznámnějším a nejlepším světovým mužským sborem Alexandrovců.

Je to pořád stejné. Děkujeme, odejděte, Vlnění, či Milión chvilek.
Praha je a byla prostě vždy extrémní. Byla v Únoru 1948, kdy se radikálně postavila za KSČ a přihlásila se k demisi nekomunistických čili reakčních ministrů, byla v listopadu 1989, kdy vyvolala převrat a v jistém smyslu bude vždy.

No bude…? Vyvolat jakékoliv demonstrace, které jdou proti představám zbývající části republiky umí dokonale. Ale změnilo se to podstatné.

Dnes už na Pražáky mimo Prahu nikdo moc nedá…