Čím dále od Polska, tím lépe. Vyhraněná velkopolská megalomanie, nacionalismus a šovinismus a hlavně sebevražedná touha Polska vyvolat konflikt s Ruskem i za cenu vojenského zničení Evropy z něj činí subjekt nanejvýš nebezpečný. Poláci dlouhodobě směřují k destabilizaci situace na slovy pana Hugtinsna civilizačním zlomu mezi tzv. západním světe a světem pravoslaví. Východní partnerství, které komentoval snad nejinteligentnější spolkový kancléř SRN Helmut Schmidt jako totální hloupost mělo jediný cíl. Nabízet spolupráci zemím, které nikdy mentálně, ekonomicky i politicky do Evropy nepatřily s jediným cílem zatlačovat Rusko z Evropy. Šlo o projekt snad nejostřejšího evropského jestřába Radoslava Sikorského, který se tak vehementně angažoval ve státním převratu na Ukrajině...

Čím dál tím více se ukazuje, že země : Česko, Rakousko, Maďarsko a Slovensko mají mnohé společné a v zahraniční politice vidí dál než zbytek Evropy. Napojení na Itálii by rovněž bylo moudré. I s ní máme mnohé společné co do kritických postojů k politice úspor za každou cenu, kterou Brusel pod diktátem Německa prosazuje a která vyhovuje především a možná jen Německu.

A hlavně, všichni jsme si vědomi toho, že Rusko je významný partner, kterého Evropa bude stále více potřebovat jako významnou pomoc v konfliktech, které se šíší a budou šířit ze strany islámského terorismu.

Proti mocenské ose Británie, Německo a Polsko (spolu se zkomírající Francií) je třeba hledat jinou  platformu, která by v rámci Evropy umožňovala prosadit naše představy. Aliance rozumu : tvořená jak státy na teritoriální ploše bývalého Rakouska – Uherska  tak se zapojením Itálie, která nepochybně přes všechny své problémy je stále velmi významným členem EU by mohla znít stejným hlasem a postupně přivést Evropu k racionálnímu chápání problémů.