Není to protest sociální, přestože se i v dobách silné hospodářské konjunktury a rekordně nízké nezaměstnanosti nežije zdaleka všem občanům ve všech regionech snadno. Důkazem toho je totální debakl tradiční levice v čele s ČSSD, která populisticky po celé volební období a před volbami nejvíce rozhazovala veřejné peníze a svou kampaň postavila na slibování rychlého růstu mezd. Lidé na to neslyšeli a ČSSD, KSČM i stranu Zelených poslali na dno s historicky nejhoršími výsledky posledních dvou desetiletí.

Občané vyjádřili zásadní nespokojenost se společenským a politickým vývojem, s tím, kam se naše země a Evropská unie dnes ubírá. Strany, které stavěly na odiv svou oddanost a poslušnost Bruselu, prosazovaly přijetí eura a nezbytnost našeho připojení k tzv. tvrdému jádru EU se svorně seřadily na parlamentním dně poblíž existenční hranice pěti procent (ČSSD, KDU-ČSL, TOP 09, STAN). Především porážka ČSSD je zcela drtivá a fatální. Její původní elektorát ji zcela opustil.

Uspěli naopak ti, kteří se nebáli otevřeně hájit české zájmy a odmítali pokrokářskou levičáckou politiku vnucovanou nám ze Západu. Velkým vítězem je hnutí Ano Andreje Babiše, které přebralo voliče tradiční levici i pravicovému středu. Poprvé v polistopadové historii zde máme dominantní středovou stranu. Tomuto úspěchu ANO po čtyřech letech fungování v minulé vládní koalici napomohl pokus vyřadit jho předsedu z politického boje kriminalizací jeho minulých podnikatelských aktivit. To se ukázalo být tragickou chybou, neboť působilo účelově, Babišovi dalo auru mučedníka a umožnilo mu distancovat se v očích voličů od politiky minulé vlády. Jeho image miliardářského bojovníka proti zkorumpovanému systému tak paradoxně zafungovala i po čtyřech letech ve vládě.