A zde jsme u jádra problému. Severokorejský režim čelí sankcím a mezinárodní izolaci dlouhá desetiletí bez jakéhokoliv jejich zjevného účinku. Špičky totalitního režimu žijí v dostatku, těch se sankce netýkají, trpí obyvatelstvo, ale otevřené nepřátelství Západu vyjádřené sankcemi dává režimu ospravedlnění – za hospodářský rozvrat mohou vnější nepřátelé, nikoliv diktatura. Údajný boj proti zjevné vnější hrozbě režim legitimizuje a dává mu zdůvodnění pro udržování represívních poměrů a potlačování svobodného života obyvatel.

Ekonomické sankce selhaly doposud vždy – íránský režim se navzdory nim postupně stal hegemonem regionu, Kuba pod sankcemi přečkala i pád východního bloku, sankce nedokázaly změnit ani Čínu, ani Rusko atd.