Ve sporu o rodičovství homosexuálních párů soud dále pokročil v demontáži tradičního pohledu na rodinu a rodičovství a stejně jako v případě prolomení nedotknutelnosti obydlí environmentálními kontrolory topení ukázal, že obrana základních společenských institucí, vztahů a principů pro něj není prioritou. Že budeme mít takto pokrokářský a aktivistický ústavní soud nebylo před ani po jmenování jeho nových členů prezidentem republiky zřejmé a předpokládám, že to netušil ani sám prezident Zeman.

A zde jsem u druhé smutné skutečnosti. Všichni mají v živé paměti, že Zemanova obměna členů Ústavního soudu – na rozdíl od bojů prezidenta Klause o ústavní soudce, jichž jsem se jako vedoucí KPR osobně v Senátu účastnil, – nevyvolala na politické scéně ani ve veřejnosti takřka žádnou diskusi. Mediální ohlas byl příznivý, neboť noví soudci byli možná profesně zasloužilé, ale většinou veřejně nikoliv známé osoby, jejichž skutečné ideové zázemí a názory nikdo neznal, ani se po nich nepídil. Dokonce byla tato ideová nečitelnost považována za přednost a usnadnila schválení nominovaných v Senátu.