Mě zaujalo, že namísto tradičního oběda s ústavními činiteli pozval po inauguraci na oběd do prezidentského paláce bezdomovce, sirotky a lidi z dětských domovů. To je krok pro občanskou hlavu státu poněkud neobvyklý.

Známe tradici papežů, myjících nohy žebrákům na velikonoční Zelený čtvrtek, stejně tak činil i stařičký mocnář František Josef. Jestliže však u hlavy katolické církve a císaře z Boží milosti má připomenutí lidské chudoby v nezměnitelném řádu světa a Kristovy pokory vůči ní evidentní smysl, postrádám jej u hlavy demokratické republiky. Jeho programem by neměla být charita, ale promyšlená politická akce na zlepšení správy věcí veřejných. Veřejná demonstrace pauperismu v prezidentském paláci je totiž pouhou charitou, která navíc bezdomovectví a dětským domovům dává zdání normality, běžnosti, a tím i přijatelnosti. Prezident není mocnář, jeho obědy s chudými jejich těžký osud nezmění. Něco pro ně může vykonat jen dobrou spoluprací s ostatními ústavními institucemi republiky, která si ho zvolila do čela.

Možná, že z tohoto hlediska by tradiční oběd s ústavními činiteli mohl i chudým pomoci víc.

Jiří Weigl, publikováno na serveru Echo24.cz dne 16. června 2014.