Vzpomínám si, jak někde na počátku devadesátých let minulého století jakási americká turistka popisovala svou zkušenost z velikonoční návštěvy tehdejšího Československa. Vyděšeně líčila, jak skupiny mužů zpitých alkoholem nahánějí na ulicích mladé ženy a dívky, aby je polévaly vodou, nebo dokonce brutálně bili jakýmsi spletencem z proutků. V jejím podání to nemělo daleko k černošským nepokojům někde na jihu USA. Prostě americký popis českých velikonoc, viděný očima nic nechápající feministky.

Zvyk koledy, pomlázky, mrskutu, šmerkustu, či jak se to velikonočněpondělní koledování krajově nazývá, je odedávna nedílnou součástí velikonoc. Psychoanalytici ho vykládají dokonce jako symbol oplodňovacího aktu. Ať už je to jak chce, je pravdou, že o velikonočním pondělí si žádná příslušnice ženského pohlaví není před muži jistá.

V některých regionech existuje i koleda ženská. Ta je spojená s 4. neděli postní, zvanou Smrtelná, dva týdny před velikonocemi. To se zase svého koledovacího práva chopí ženy a náležitě vyšlehají své mužské protějšky. Někdy s jistou opatrností, neboť co si při ženské koledě půjčí, je jim za čtrnáct dnů vráceno i s úroky.

Pamatuji ještě tradiční ženskou koledu, při které mladá děvčata chodila koledovat s tzv. lítem, což byla smrková větévka ozdobená pentlemi a svatými obrázky. Lítem se samozřejmě výprask neudílel, k tomu sloužily pomlázky, nebo někde také vařečky. Kolednice přitom zpívaly: