Jakožto student Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL jsem byl před půl rokem právě v tomto zařízení na hospitaci a z diskuze s teď už exředitelkou ústavu paní Ing. Markétou Sochorovou, ale i se samotnými údajnými oběťmi mohu jen říci, že to rozhodně není tak, jak nás v posledních týdnech ujišťují z televize a z novin paní ministryně školství Kateřina Valachová, paní ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (obě ČSSD) nebo paní ombudsmanka Šabatová.

Tehdy ještě ředitelka ústavu paní Sochorová si v rámci besedy s námi (studenty TUL) několikrát postěžovala, že lidé od ombudsmana, kteří jsou pravidelnými návštěvníky tohoto a jemu podobných zařízení, rádi hážou vedení klacky pod nohy. Ono je jasné, že zaměstnanci ústavu pro chlapce se zvlášt zvladatelným chováním nebudou úplní miliusové. Na druhou stranu, měli lidé ve výchovném ústavu prostě nebezpečnou část populace, která mnohdy přepadala lidi za bílého dne. Obyvatelé Chrastavy by mohli jen vyprávět, proč byli za přísný režim, který ve výchovném ústavu panoval, jen a jen rádi. Je sice pěkné, že pseudozastánci lidských práv mají krásně načtené paragrafy, ale je jasné, že život nechodí podle paragrafů a podle toho, jak si přejeme. Kdyby to tak bylo, nebyl by přece důvod umísťovat právě tyto chlapce do těchto zařízení. Rovněž je jasné, že když byla na návštěvě v ústavu právě ta, či ona delegace, chovali se hoši úplně jinak, než běžně.