Mezi tato hnutí či strany lze počítat Ano 2011 Andreje Babiše, Hlavu vzhůru Jany Bobošíkové a Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury a do jisté míry Stranu práv občanů - ZEMANOVCE.
Vezmeme-li to od konce, tak Zemanovci místo nějakého dlouhodobého jasného programu, jak řekl jejich předseda nedávno v televizi, jsou apoštolové, kteří budou šířit poselství svého guru. Navrhují např. zrušení daně z příjmu pro fyzické osoby a stovky miliard, o které by stát přišel, získat zrušeném dotací. O programovém chaosu v této straně ovšem svědčí i ta skutečnost, že navrhuje zavést stropy pro byty s regulovaným nájemným, i když od 1. ledna 2013 již regulované nájemné neexistuje. Podle šéfa Úřadu vlády Radka Augustina jde o středolevou stranu.
Tomio Okamura se stranou Úsvit přímé demokracie chce změnit ústavu a zavést odvolatelnost politiků a dále mj. navrhuje, aby nárok na důchod měli jen chudí.
Stát by měl těm, kteří nezvládnou si na stáří našetřit, zajistit rozumný paušál. Upozornil na sebe i nevybíravými útoky na Romy, pro něž žádá samostatný stát.
Za připomenutí stojí, že se senátor Okamura při hledání názvu strany zřejmě inspiroval v Řecku, kde existuje od roku 1980 politická strana Zlatý úsvit, která patří mezi krajně pravicové strany. V těchto dnech byl právě její předseda a dalších dvanáct členů této strany zatčen.
Hlavu vzhůru Jany Bobošíkové představuje volební blok, který se snaží integrovat "klausovské síly", vymezovat se proti Evropské unii a hlásí se k pravicovým hodnotám. Místo programu hovoří jen o svobodě, demokracii, vlastenectví, odpovědnosti k práci atd. Vlastně činí něco podobného, co prosazovali za války francouzští marxisté, když místo svobody, rovnosti a bratrství prosazovali práci, rodinu a vlast.
Nejúspěšnější z těchto politických subjektů je evidentně Ano 2011. Andrej Babiš chce bojovat proti korupci a za nižší daně a stát by řídil jako firmu, jenže té jde vždycky hlavně o zisk a státu musí jít o víc. O zařazení na pravo-levé politické škále vůbec nehovoří. Výmluvné jsou jeho předvolební hesla: Jsme schopný národ. Jen nás řídí nemehla. Nebo: Nejsme jako politici. Makáme.
Otázka tedy zní: O čem situace, kdy do veřejného prostoru vstupují politické subjekty spojené s jednou konkrétní osobou místo s programem, svědčí? Nejspíš o ikonizaci veřejného prostoru, v němž ikona, logo, vytěsňuje logos, tedy slovo. V takovém prostoru se ovšem politická moc transformuje na techniky sociální discipliny a z vlády se stává nadvláda sociálních norem. Už nevládne lid, tedy zákon, ale sociální normy, které nepotřebují partnery, ale nepřítele. Jenže city se nehodí k tomu, aby vytvářely systém. V tom tkví největší nebezpečí blížících se změn. Hlavně proto, jak už řekl T. G. Masaryk, že České republice chybí zkušenost dlouhého trvání demokratického státu.
Psáno pro Český rozhlas Plus
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Hvížďala
