Ač paní ministryně měla představit návrh, který posílí roli státního zastupitelství, nikdo z přítomných to tak nechápal a nikdo se také jejího návrhu nezastal.
Ministryně se na semináři zmínila, že chce převzít rakouský model. Jenže ten je centralistický a staví zástupce do role státních úředníků, což se u nás ukázalo jako politicky zneužitelné.
Proto i jinak velmi korektní nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman prohlásil, že by státní zastupitelství mohlo skončit v politickém područí, a pokud si to paní ministryně přeje, má to říci rovnou.
Od té doby státní zástupci při nejrůznějších příležitostech návrh detailně rozebírají a poukazují na jeho zásadní nedostatky, které posilují roli ministra: Skoro ve všech důležitých paragrafech najdeme větu, která umožňuje, aby hlavní slovo měla paní ministryně.
Výmluvy, že jde o detaily, které se dají ještě upravit, jsou ale nepřesvědčivé, protože právě v detailech bývá skryta zrada.
První náměstek Robert Pelikán návrh tvrdě hájí, a dokonce tvrdí, že jde o to zbavit se starého sovětského modelu centrálně řízeného státního zastupitelství a zvětšit samostatnost jednotlivých státních zástupců.
Takhle ale návrh kromě něj nikdo nečte a i zmiňovaný výrok paní ministryně to vyvrací.
Pan náměstek sice říká, že v Evropě existují různé modely a že neexistuje jeden správný, ale opomíjí to zásadní: Například v Itálii sice prokurátor patří oficiálně pod justici, tedy ministerstvo, ale veřejnost na něj často hledí – díky tomu jak vystupuje – jako na oponenta vládní moci.
Ve Velké Británii je prokuratura řízena sice vládou, ne ministrem, ale současně generální prokurátor je osoba nezávislá a odpovědná přímo parlamentu, a mimo jiné odpovídá také za to, že nedojde k politickému zneužití prokuratury.
Obě, byť formálně rozdílná, začlenění tedy bazírují na nezávislosti státních zástupců na vládě, která by u nás byla porušena.
Podobně nebezpečný je výrok náměstka Pelikána, který zazněl v rozhovoru s Martinem Veselovským, že jistá podřízenost ministerstvu je důležitá i kvůli trestní politice.
Tento výrok je již zcela za hranicí únosnosti, protože trestní politika nemá vůbec státní zástupce zajímat: Ti mají – v zemi kde platí princip legality – pouze dbát na dodržování zákonů a stíhat všechna jejich porušení.
Trestní politika by se měla týkat výhradně vzniku zákonů, a tedy parlamentu a neměla by nikdy ovlivňovat práci státních zástupců.
Prostě ve fungující demokracii platí to, co dlouhodobě prosazuje právní filozof Jiří Přibáň: Právní stát je tím stabilnější, čím méně je jeho fungování závislé na konkrétních vládách a jejich ministrech.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
