Problém platnosti smlouvy je jedním z nejčastějších, který občan po soudu uplatňuje. Dvakrát jsem se spravedlnosti u soudu nedomohl. Když některá strana neplní ve smlouvě podmínky, logicky každý občan očekává spravedlnost u soudu. Náš justiční aparát je nastaven na to, aby nerozhodoval logický stav, ale jak si usmyslí některá soudní větev, která se řídí mafiánskými metodami. U mafie rozhoduje pouze jedinec, který jedná jako státní moc výkonná.

Některé spory soudce rozhodne spravedlivě, podle logiky. Strana, která neplní smluvní podmínky, je příčinou sporu, proto není v právu. Soudce dá za pravdu straně, která smluvní podmínky plní. Bez ohledu na to, kdo se na soud obrátil.

Zpravidla se na soud obrací strana, které smlouva buď nevyhovuje, nebo někdo třetí (třeba stát) zasáhl do smluvních podmínek. Soudce si může vybrat, zda rozhodne podle logiky (římského práva), nebo může tvrdit (podle odstavce „Občanského soudního řádu“), že navrhovatel neprokázal „naléhavý právní zájem“.

Jednou jsem neprojevil „naléhavý právní zájem“, když jsem požadoval zneplatnit smlouvu, která byla v rozporu se zákonem. Poslanci stanovili, že od jistého data musí daň z pozemků platit majitel. Po uplynutí doby stanovené zákonem, jsem po soudu požadoval zneplatnění smlouvy. Soud mi nevyhověl.

Ve druhém případě jsem požadoval zneplatnění smlouvy s mobilním operátorem, protože si operátor změnil smluvní podmínky. Ani v tomto případě mi soud nevyhověl. Aby „občané s právnickým vzděláním“ nepřišli zkrátka, tak si v poslanecké sněmovně uzákonili, že problémy s mobilními operátory nebude řešit soud, ale úředníci Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ). Samozřejmě za úplatu. Ani u tohoto úřadu jsem neuspěl. Soud se už problémem nechtěl zabývat, protože už to není v jeho kompetenci.