Sněhu bylo v Beskydech dost a nálada byla nadějná. Nenápadně začínalo jaro. Tedy zatím jen v Praze. A 7. března jsem na stole v jídelně objevil v odborářském deníku Práce článek zaškrtnutý červenou tužkou. Velmi výrazně, aby ho nikdo nepřehlédl. 

Byl věnován našemu prvnímu prezidentovi a nebyl to hanopis. Překvapení bylo veliké. Do té doby totiž komunistická propaganda osobnost Tomáše Garrigua Masaryka jen nehorázně pomlouvala. 

Lidé však na něj nezapomněli. Vždyť měl klíčový podíl na vzniku samostatného nezávislého státu a dokonce byl zákonem č. 232 z roku 1935 označen za Prezidenta Osvoboditele a k jeho osmdesátým narozeninám byl přijat zákon obsahující větu: „Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát.“ 

Komunisté o něm však stále jak na kolovrátku opakovali lež o tom, že nechal střílet do dělníků. Přitom to byli oni, kteří rozdmýchávali v nespokojených lidech nenávist a snažili se je vyprovokovat až k útokům na policii. 

Zamlčovali, že T. G. Masaryk byl sedmnáctkrát navržen (ale jen v deseti nominačních letech) na Nobelovu cenu míru. Češi i Slováci projevovali úctu TGM, i jeho následovníkovi Eduardu Benešovi spontánně, jaksi samozřejmě.