Zlatý slavík sdělil občanům, obcím i světu naprosto jasně, názorně a pochopitelně, že v této zemi mají hlasy občanů různou hodnotu podle toho, pro koho jsou určeny. Dokonce evidentně existují takové hlasy, které nemají hodnotu žádnou. Dále bylo veřejnosti sděleno, že je v naší společnosti je legitimní existence různých skupin posuzovatelů, jakýchsi arbitrů demokracie, kteří mají právo bděle a ostražitě manipulovat odevzdanými hlasy tak, aby hlasování dopadlo tak, jak má. Jde o skupiny prapodivných samozvanců, kteří nemají žádný demokratický mandát, nikdo je k ničemu nezmocnil a nikdo neví, podle jakých správných kritérií a podmínek váží a posuzují odevzdané hlasy.

Je evidentní, že je celkem jedno, jak hlasujeme, protože naše hlasy mohou mizet anebo jsou cíleně politiky a mediálně malverzovány. Jsme toho svědky nejen u zmíněné kabinetní ukázky v anketě Český slavík. Bohužel, stále zřetelněji je patrné, že podobnou arbitráží procházejí naše hlasy rovněž u základních demokratických procedur, jakými jsou volby a referenda. Dlouhodobě jsme svědky toho, že komunistické mandáty nemají tu správnou váhu a jsou označovány všelijak. Dnes už mají v Poslanecké sněmovně tu správnou váhu jen mandáty poslanců Demokratického bloku. Pak jsou hlasy takové průměrné, což jsou s výhradami mandáty ČSSD a většími výhradami mandáty Pirátů. Nakonec jsou potom ty špatné, nehodnotné a nesprávné mandáty, kterých je, ó hrůzo, většina. Tím je řečeno, že i nositelé hlasů mají různou hodnotu, máme občany minimálně tří kategorií a jsme svědky otevřených urážek veřejnoprávních médií na adresu těch, kteří hlasovali nesprávně. Zdaleka nejde jen o interpretaci názorů politických protivníků nebo dokonce jen prostou informaci o nich, jde o systematickou prezentaci autentických formativních názorů veřejnoprávních médií.

Možná pološílená Česká televize, která má podle dřívějšího vyjádření svého radního jasný pokyn prý až z Bruselu, jaké hodnoty má zastávat, ví, „kde je sever“. Bohužel, stále více než zdatně podporuje jakýsi „jediný správný názor“ i Český rozhlas. Je dojemné sledovat, jak se veřejnoprávní redaktoři snaží vydolovat ze svých hostů ten správný názor, jak kladou otázku s tím, že existuje jediná správná odpověď, kterou znají jen oni. Tím připomínají zasloužilé dominantní manželky, popřípadě milenky, vyžadující upgrade na manželku, jak nás učí některé záznamy komunikačního provozu.