Nebohý poslanec ČSSD jmenoval některé způsoby jednání katolické církve za druhé světové války i těsně po ní a byl napaden, že „kněží umírali v koncentrácích“, což je „jedno o voze a druhé o koze“. Vzápětí ovšem sám pan poslanec sdělil, že mu nešlo o „ty dole“, ale o „ty nahoře“, čímž prokázal, že prostě sám neví, o čem mluví, a že se prohlášení, které koresponduje se skutečností, dopustil jen čirou náhodou. To je mimochodem u našich poslanců takřka pravidlem. Dovolím si použít pro vysvětlení podstaty onoho zmatení vlastní text, který jsem napsal v loňském roce pro KONKURSNÍ NOVINY.

Po této malé exkursi do Starého zákona se chci věnovat zmatení pojmů, které provází tuto zemi a společnost jako skutečné prokletí. Jde o nepochopení rozdílu mezi ideálem a cestou k němu a mezi ideovou soustavou a soustavou pravidel, organizací, která si ideovou soustavu bere jako program nebo dokonce pouhou proklamaci. Podobně pak jsou idealisté, vyznavači ideálu, notoricky zaměňováni nebo směšováni s těmi, kteří chtějí prostřednictvím ideálu dosáhnout jiného, zejména osobního cíle, tedy za pragmatiky. Jako klasický příklad zmatení, které máme neustále v médiích jako housku na krámě, jsou pojmy komunismus, komunistická strana, komunista a člen komunistické strany. Ať již je s těmito pojmy manipulováno vědomě nebo nevědomě, výsledný stav je takový, že cokoliv, co má v názvu slovo se slovním základem „komuna“, je spojováno s hrůzami stalinského teroru.

Stejně tak jsou zaměňovány pojmy víra, věřící, církev a člen církve. Zmatení kolem komunismu se týká neznalosti, účelového ostouzení minulosti a šikanování lidí, kteří z ní vzešli, zmatení kolem víry se týká pro mnohé z nás něčeho, co je mimo nás. Bohužel, zmíněné zmatení se u nás stále častěji dotýká i pojmů jako politika, politická strana, politik a straník. Pro objektivitu je třeba říci, že i toto je tak trochu daň minulosti. Jde o to, že KSČ po únoru 1948 a zejména po ústavě z roku 1960 nebyla vůbec politickou stranou, byla to ryze mocenská struktura a jako taková byla popsána i v ústavě. Ideologická práce byla pouhým prostředkem uplatňování moci a Leninovy spisy, kterým dokonce na počátku 90. let v rozpadajícím se SSSR hrozilo, že budou vydány tak, jak je Lenin napsal, byly jejich vykladači jenom účelově využívány ke kritice i podpoře kohokoliv a čehokoliv. Podobně katolická církev se jen prohlašovala a prohlašuje ochránkyní víry, ale ve skutečnosti to byla mocenská struktura, jejíž vedoucí úloha ve společnosti se sice realizovala jinými prostředky, ale někdy byla a je vnější podoba až zarážející. Klasickou ukázku toho, co dokáže i značně zdevastovaná církevní struktura, když může získat majetek a miliardy k tomu, jsme viděli v nedávné době.