Opak se v této době jeví býti pravdou. Jestli se k něčemu stát nehodí, pak jsou to velké problémy, které vyžadují rychlá, chytrá a efektivní řešení. Ukázkovým případem dneška je samozřejmě covid v České republice, kde koordinace shora v porovnání s koordinací tržní prohrává snad ve všech aspektech. O to větší má stát snahu do dění zasahovat.

Při hodnocení efektivity státních zásahů je třeba v první řadě neporovnávat jablka s hruškami. Nepředstavovat si stát, jaký bychom si přáli mít, ale popisovat ten, jaký reálně máme a porovnat výsledky jeho snažení (výsledky, nikoliv záměry) s výsledky snažení nestátního. Psal jsem si na začátku roku takový korona deníček, abych se mohl zpětně podívat, co přesně se který den na bojišti s covidem dělo. Asi po dvou měsících mě psaní omrzelo, bylo to totiž pořád to samé dokola a příliš často se tam opakovalo: „???“.

Obr na hliněných nohou

Na prvotní ostrou reakci krátce po vypuknutí pandemie neznámého viru se lze i pohledem liberála s přimhouřením oka dívat s pochopením. Covidu byla připisovaná smrtnost okolo 5 procent, v některých věkových kategoriích až 15 procent. Panika. Denně jsme hltali zprávy ze severní Itálie, kde právě nastal kolaps nemocnic. Lid lockdown chtěl a lid lockdown dostal. Šlo to velmi hladce. Koneckonců většina z nás social distancing víceméně dodržovala už pár dní či týdnů před vyhlášením. Vtipné jsou ovšem nejnovější informace, jak k tak ostré reakci vlastně došlo. Nápověda: stát vůbec netušil (ZDE).

To, co následovalo, nelze ovšem označit jinak než pověstnou nesouhlasnou vlnovkou. Reakce státu by se dala popsat jako naprostý koordinační chaos. Vybrané příklady následují.

• Na začátku března chtěl stát nabrat 3000 nových policistů (už teď v EU patříme přinejmenším do horní poloviny států podle podílu policistů na na 100 tisíc obyvatel). O posílení zdravotního personálu nepadlo ani slovo.
• Zákaz letů to Itálie na začátku března zatímco autobusy a osobní auta jezdit mohly.
• Zákaz cestování pro cizince do ČR a zákaz vycestovat pro Čechy. Zvlášť ve chvíli, kdy na tom byla celá Evropa s výjimkou severní Itálie plus mínus podobně.
• Na začátku března ministr zdravotnictví protestoval proti tomu, aby na covid testovaly soukromé laboratoře, které v tu dobu údajně dokázaly testovat čtyřikrát levněji. Později to povolil.
• Uzavření škol bez alternativy hlídání dětí pracovníkům ze zdravotnictví a dalších klíčových oborů
• Zákaz jezdit pro uber a podobné společnosti, pokud řidič nemá taxikářské oprávnění. Místo, aby zákazníci jezdili přes službu, kde se dá každá jízda a každý potenciální přenos vysledovat, vláda podobné služby zakáže. Typická ukázka toho, jak vláda zneužívá situace k prosazení „svých“ zájmů.
• Dlouhodobě málo testovacích kapacit v kombinaci s nedostatečnou ochranou zdravotníků. Do deníčku jsem si napsal: „Polovina lidí před lékaře zhoršuje příznaky, aby je na test poslal. Druhá polovina příznaky zlehčuje, aby se je lékař nebál vyšetřit.“

Takto bychom mohli pokračovat ještě dlouze a až do dnešních dnů, protože státem způsobených chaos se daří zmenšovat jen minimálně. A tam, kde ještě nějaké tržní koordinační mechanismy přirozeně fungovaly, je stát zničil (např. zastropováním cen respirátorů, zákazem vývozu vybraného zdravotnického materiálu vč. obyčejných desinfekcí, zákazem prodeje vybraného zdravotnického materiálu nestátním odběratelům, čímž byly zničeny existující distribuční kanály).