Ať už přímo, tedy tím, že z nich systematicky vyváděli všechno, co mělo nějakou hodnotu, dokud z původních podniků nezůstaly jen vytunelované slupky, anebo tím, že je de facto skoupili nikoli za své, ale za státní peníze, „odkloněné“ ať už podniků nebo z bank. Což má být podle švýcarských vyšetřovatelů i případ Mostecké uhelné.

Na pranýři se spolu s nimi ovšem ocitli i zdejší politici, kteří jim to umožnili. Tedy v prvé řadě Václav Klaus a Miloš Zeman. Václav Klaus proto, že když se stal po rozdělení Československa českým předsedou vlády, upřednostňoval před zahraničními investory domácí „kapitány průmyslu“, ačkoliv mu snad muselo dojít, že jejich plány nejsou reálné. V plzeňské Škodovce tak dostal přednost Lubomír Soudek před koncernem Siemens, v Poldi Kladno Vladimír Stehlík před zahraničními oceláři, v Tatře Kopřivnice české subjekty před firmou Mercedes, ve výhradním dovozci nafty Chemapolu Václav Junek, Klausův přítel z golfu.