Ve včerejším pořadu ČT Události a komentáře vystoupil k tématu migrace premiér Andrej Babiš, jehož věta na adresu italského řešení problému relokací lodí s migranty – „to je cesta do pekel“ - obletěla svět. Italský premiér Giuseppe Conte napsal českému premérovi dopis s pozvánkou k rozhovoru. V dopise s oslovením „Promluvme si, milý Andreji“ o tom nepíše, zato v rozhovoru pro ČT Giuseppe Conte vyzval ČR, aby symbolicky přijala jednoho uprchlíka. Včera na to Andrej Babiš reagoval slovy, že italský premiér nechápe podstatu problému a opakoval svoje stanovisko, že lidé, kteří přicházejí do Evropy, nepřichází kvůli práci, ale jdou za dávkami. Opět mluvil o výhodném byznysu pro pašeráky, kteří vydělávají miliardy euro a že problém je nutné řešit v zemích, odkud migranti pochází. Včera také upozornil, že naše firmy si při nedostatku pracovníků vybírají sami lidi k práci a nechtějí, aby jim premiér Conte nařizoval, které lidi si mají vzít. Podle Babiše je italské řešení s rozdělením migrantů z lodí do evropských zemí jen další inspirace pro pašeráky, pro jejich byznys. Upozornil, že změnou vlády ve Španělsku a změnou migrační politiky začal proudit dav migrantů do Španělska. „V4 má jiný názor, my chceme bojovat za naši kulturu, za dědictví našich předků. Pokud Belgii nevadí, že v roce 2030 bude více muslimů, než původních obyvatel, to je jejich problém. My toto tady nechceme,“ řekl včera Andrej Babiš.

To je názor premiéra a názory dalších politiků jsou vesměs známé. Podívejme se na názory některých známých osobností. Redakce Literárních novin jim položila záměrně volně formulovanou otázku: „Jaký je váš názor na migraci a její dopady na společnost z úhlu pohledu vaší odbornosti, profesních zájmů nebo životních zkušeností.“ První část ankety jsme již publikovali ZDE

Anna Janků
novinářka (Egypt)

V Egyptě máme zkušenosti jen s uprchlíky ze Sýrie a Súdánu. Je pro ně jednodušší se přizpůsobit, protože jednak mluví stejným jazykem, jednak tady žijí muslimové i křesťané. Ze zkušenosti vím, že Syřané jsou velmi pracovití a je jasně vidět, jak si váží, že mohou žít v zemi, kde není válka. Že chtějí vést normální život, který vedli, než u nich doma začala válka. Súdánci už tolik pracovití a podnikaví nejsou a byly s nimi problémy, přičemž si také o to víc stěžovali na nedodržování lidských práv.

Pokud bych měla vyslovit svůj názor na současnou migraci – a hlavně z Afriky – do Evropy, tak bych připomněla pořekadlo o hloupém, kdo dává, a hloupějším, kdo nebere.

Protože sama žiji už delší dobu ve společnosti, která je tolik odlišná od té, ve které jsem vyrůstala, tak vím, jak je těžké přizpůsobit se jiné kultuře, tradicím a že to může trvat hodně dlouho. Je skoro nemožné po uprchlících z odlišných kultur a náboženství žádat, aby se rychle přizpůsobili. Dnes už totiž nepřicházejí jen za lepším životem, ale přinášejí s sebou i náboženské přesvědčení, které se pak často mění ve fanatismus a radikální politické názory. Znají a vyžadují svá práva, ale zapomínají, že napřed musí také plnit povinnosti.