Tak za prvé: Likvidaci Židů, pokud by na ni vůbec ještě trval, by si tentokrát nechal až na závěr svého tažení, které by sice znovu vedl pod prapory vypjatého nacinalizmu (ten se v Německu minule dobře osvědčil), ale tentokrát by do něj zapřáhl i další dva ideály, to je demokracii a svobodu, které se zas osvědčily na straně jeho někdejších protivníků. Jestliže se ovšem osvědčily tam, je třeba je pojat do služby i doma - ve prospěch nového Německa.

Ale pozor: ta demokracie a svoboda budou jen slupky na oklamání nepřítele, bez skutečného svého obsahu. Oč méně obsahu ( resp.obsah žádný), ovšem v nich bude, tím víc, častěji a hlasitěji s nimi bude Hitler operovat. Nu a protože slupka je obecně pro lidi víc než obsah, bude např. stačit, aby své tradiční války za rozšíření území, či získání cizích zdrojů, prohlašoval za války, vedené v zájmu a na obranu svobody a demokracie – a získá na svou stranu jak lidi země vlastní, tak lidi těch zemí, které zrovna v ten okamžik na ráně jeho útoku nebudou.

Takto tedy takticky, Hitler ve svém druhém pokusu pújde, ale strategický směr jeho výboje zůstane stejný, jaký byl i v Třetí říši. To znamená, že budou i nadále platit Hitlerova slova z Mein Kampfu, že „Německo obrací své zraky na východ“. Čili Drang nach Osten, tj. touha po východě a konkrétněji touha po Rusku a zvláště pak po jeho nerostném bohatství, zůstane i v jeho druhém pokusu plně platná. Navíc zveřejní  Hitler i  svůj nový světový názor, který se sice bude formálně obracet k  celému světu, ale v následující formulaci bude mířit nejpřednostněji na Rusko“  „Jestliže se s využitím domácích surovin a pod vedením své suverénní vlády stane nějaká země na Německu nezávislou, stane se pro Německo zemí nepřátelskou“.