Zaletím teď 79 let zpět do léta roku 1939. Pár měsíců už nemáme Republiku československou, ale Protektorát Čechy a Morava. Koupu se s otcem v rybníku Skalka poblíž obce Budišov u Třebíče a vedle nás se ve vodě máchá menší obrýlený muž, s kterým se dá otec do debaty o tom, jak na tom jako národ momentálně jsme. Debata pokračuje i na hrázi rybníka, když vyjdeme z vody, a je to debata tak živá a náruživá, že si ji právě proto v hlavních rysech dost dobře pamatuji.

Tak tedy: onen muž tvrdí, že jsme si tenhle protektorát zavinili sami. A to tím, že jsme uvěřili snílkům a šmírákům Masarykovi a Benešovi, kteří de facto neměli či nemají (to v případě Beneše), o evropské poliice ani páru. Paktovali se s Francouzi a Angličany a Beneš nakonec dokonce i s Rusy, zatímco volba pro nás, jako Středoevropany, byla naprosto jasná. Měli jsme jít od samého začátku společně s Hitlerem. S tím bylo nutno se domluvit, ať by to stálo cokoli. A  kdyby se tohle dělalo a nikoliv přes rameno stále ohlíželo na Paříž a Londýn a nakonec i na Moskvu, byli bychom dnes jinde, než jsme. Republika by tady byla dál, samozřejmě jiná, fašistická, ale díky Bohu za ní. Lepší, než to, co máme teď.

Otec samozřejmě jako velký masarykovec,  benešovec a Sokol mužovy názory tvrdě odmítá. Argument jeden vyvrací argument opačný – a jen pro tuhle debatu, či spíš zarputilou hádku dvou mužů, si na ono letní koupání roku 1939 dost, dobře vzpomínám. Protože kolik bylo těch jiných, které se mi už z hlavy vykouřily?

Ale proč o tom vůbec mluvím?

Vidím ve vzpomínce toho pána od rybníka Skalky. Malá postava, kulatá hlava s málo vlasy a vystupující bříško. A podivná vám to věc - myslím přitom na politika Kalouska. Na to, jak úžasně by se tihle dva asi shodli.