Je zajímavé, že i když jde o jevy neuchopitelné a neměřitelné tak jsou neocenitelným nástrojem obchodů, nátlaků a i záminkou k válkám. Zejména politikům by se měly tyto pojmy, pod trestem smrti zakázat neboť, čím více je používají, tím více je na světě lidského neštěstí a běd.

Před časem jsme se z našeho také svobodného a nezávislého tisku dozvěděli, že významný představitel tzv. pravé strany politického spektra nad hrobem Palacha, mučedníka naší nové doby, si povzdechl nad úrovní či vývojem svobody u nás. Není nejdůležitější přesná formulace, ale především ta možnost povzdechu klíčové politické osobnosti nad tím, co bylo i jejím hlavním heslem, tj. slibem roku 1989. Významné je že se jednalo o slova jednoho z nejdůležitějších tvůrců nového politického života, který měl i odvahu se ucházet, málem úspěšně, o post prezidenta České republiky. Byl to povzdech správné osoby na nesprávném hrobě či naopak?

Svoboda kouzelné slovo. Je jakoby srozumitelné pro všechny, všichni ho chtějí, všichni ho mají málo. Proto se s ním kšeftuje, je snaha ho měřit, vážit, přidělovat, delegovat, odnímat a zejména vykládat, jak se komu v dané situaci hodí.

Víme, jak se povídá, že svoboda jednoho zde končí a tam jiného začíná, a že je svoboda jednání a svoboda rozhodování, že je v tom velký rozdíl a tak by mohla být celá kniha výkladů svobod. A o to vůbec zde nejde. Zažíváme nyní dobu, kterou můžeme s určitou nadsázkou charakterizovat paradoxním heslem „zařídili jsme Vám svobodu, a proto nás budete poslouchat“.