Také jste si toho všimli? Začíná se otáčet vítr. Mám na mysli vítr politický. Ale probíhá to až neuvěřitelně podobným způsobem, jako u větru meteorologického. Nejdříve vane silně a dlouho z jednoho směru. Bývá to na přední straně tlakového útvaru, třeba rozsáhlé tlakové výše, která se moc nehýbe. Ta se ale dá zvolna do pohybu. Vítr před ní zesiluje a pak – náhle zeslábne a zmrtví. Tlaková výše už je nad námi a v nehybném vzduchu se jen občas lenivě pohne termický poryv z náhodného směru. Ale po pár dnech, jak se výše valí dál, začíná vzduch ožívat. Z neurčitých drobných závanů roste a sílí proud. Začíná opět foukat vítr, ale přesně opačného směru, než předtím.

Rozpačité bezvětří

Tak i na mediální scéně. Proud prouprchlické propagandy vanul od loňského podzimu jednotně a stále sílil. Začalo to vánkem hraní na city. Dojemnými příběhy, fotkami smutných očí dětiček, apely na lidskost. Pak se přidala silnější bríza morálních apelů celebrit a „osobností“. Když společnost stále nereagovala tak, jak si mediální mágové a spindoktoři přáli, anebo přesněji řečeno, jaké měli zadání, nastoupil fičák dehonestace. Rázem byl kdekdo odporným rasistou, náckem, xenofobem, od nějž by pes kůrku nevzal. Ale vše marno. Zoufalí vládcové ještě zkusili vypustit vichřici zastrašování, ale lid reagoval podrážděně a vzpurně.

Pak jsme prošli fází krátkého, rozpačitého bezvětří. Ano, v části medií (třeba na IDNESu), ještě dojížděly výchovné články, kladoucí si za cíl občana zahanbit a přimět k změně xenofobních postojů. Jakési zbytkové závany toho, co odchází. Mnohem zajímavější ale bylo sledovat první nenápadné vlnky rodící se změny směru a trendu. Nemám teď na mysli pana presidenta, který nahlas a na plná ústa opakovaně vyjádřil to, co si o uprchlících myslí většina obyvatelstva. Budiž mu za ta slova dík. Ale jeho zásadové a pročeské postoje jsou stálé a dlouhodobě konzistentní.

Opatrné přehazování výhybek

Zajímavější (a velice poučné) bylo pozorovat opatrné přehazování výhybek u prvních, zatím osamělých vlaštovek. U lidí, nadprůměrně informovaných, jejichž povoláním je držet prst na tepu doby. Třeba u pana Plesla. Jako šéfredaktor MF Dnes, hlavního „názorotvorného“ deníku v zemi, má jak dostatek informací, tak schopnost je zpracovávat a vyhodnocovat a k tomu i nezbytnou míru politické protřelosti. Jinak by nebyl šéfredaktorem. Už okolo 19. 6. zaujal čtenáře (na mainstreamoveho novináře) velice radikálním stanoviskem: naše území před uprchlíky bez milosti uzavřít. A nešlo o ojedinělý výkřik. Počátkem srpna, kdy většina médií stála v jednom šiku a tepala odporné buranství českého prezidenta, který se odvážil říci nahlas to, co si myslí většina národa, se jej ve svém komentáři zastal. Ba co víc. On se (částečně) zastal i Martina Konvičky z IVČRN!

Taková hereze! Rána pod pás, kudla do zad, podlá zrada a přeběhnutí k nepříteli… Umím si představit tu bouři, kterou jeho komentáře ve „sluníčkových“ kruzích neziskovek, intelektuálů, umělců a mediálních hvězd vyvolaly.