Stejně tak se ale můžeme pokusit zamyslit, kam vlastně jdeme, a zda nám na naší cestě není úzko. A pokud je, co můžeme udělat pro to, aby nebylo.

Co blázníte? Dyť jsou tady lidi…

Většinou si přejme hodně zdraví, lásky a spokojenosti.

Málokdy se ovšem zamýšlíme nad tím, kolik lidí nemá na léky a léčbu, kterou by potřebovali. Podobně se nezamýšlíme nad tím, jak má kvést láska v rodinách, kde jeden z partnerů nebo oba dva jsou dlouhodobě nezaměstnaní, nemají na zaplacení účtu a nemají na jídlo pro sebe ani pro děti. Je snadné si představit, jak blízko mají takoví lidé k otupování reality alkoholem, k předcházejícím i následným hádkám a v neposlední řadě, v jaké atmosféře vyrůstá část mladé „nadějné“ generace.

Přejeme si svátky klidu a míru – a zatím se ve světě čím dál halasněji řinčí zbraněmi. Hodláme snad vyprodukovat další „ztracenou generaci“, která, pokud přežije, v sobě ponese traumata války?