Už si zkrátka nevystačíme s hesly typu, že „západní demokracie je nejlepší ze všech špatných systémů“ či že pro všechny, kdo odmítají pohádku o tom, jak se ruský medvěd lopotí více než půl roku na Ukrajině a jak ji dobýt nemůže, je Putin novým rytířem (ať už blanickým nebo řádu Jedi).

Měli bychom pracovat s fakty, ne s ideologií. A měli bychom být ochotni diskutovat.

Ukázku toho, co jakoukoli debatu znemožňuje, předvedl již několikrát v deníku Právo politolog Jiří Pehe.

Ten opakovaně vystupuje proti jakékoli kritice Evropské unie s tím, že bychom si měli vážit daru svobody slova – a pro jistotu nic nekritizovat. Pokud tak činíme, jsme prý nezodpovědní, nevděční a podkopáváme nohy naší jinak stabilní a úžasné demokracie.

Ve své stati „Europoslanec Keller jako neřízená střela“ Pehe mimo jiné píše: „Na ČSSD nevrhá Kellerovo hlasování dobré světlo také kvůli společnosti, v níž se ocitl nejen na evropské úrovni. Na té české hlasovali z jednadvaceti českých europoslanců proti asociační dohodě jen tři komunističtí europoslanci a lídr českých Svobodných Petr Mach. Zatímco Macha lze odbýt s tím, že vše, co pochází z Bruselu, je pro něj špatné, tedy i asociační dohoda, komunisti hlasovali proti jednoduše proto, že v rusko-ukrajinském konfliktu stojí na straně Kremlu.“