Specielně jde o otazníky kolem celosvětově ojedinělé české cesty pro získavání profesur - bez celostátních konkurzů, čistě jako malá domů na domácím hřišti a bez soupeřů. Svůj podíl na tom mají i poslanci, neb dodnes nedokázali dostat do zákona povinnost profesury obsazovat právě přes otevřené konkurzy. Necestuji sice po světě tak jako poslanci, ale myslím, že bez konkurzů to dnes nepraktikují už ani v Burkině Faso.

Přes všechny možné výhrady, v Česku se nejvíc na poměřování vědeckých zásluh používá citační index, počet prací jiných autorů, ktere dané výsledky citovaly. Není to ideální míra, existují třeba i vysoko citované práce, u kterých se ukázalo, že šlo o smyšlenky. A ještě více existují autoři, kteří do 'svých' prací nepřispěli ani čárkou, ale měli vlivové postavení, kterým si spoluautorství prostě zajistili. Ale po hříchu, i ten citační index se používá, jen když se to hodí.