Myslím to naprosto vážně. Největší německý bankovní ústav Deutsche Bank je nám všem v jistém slova smyslu blíž, než se může zdát.

Představte si, že jste jako banka obviněni z nepoctivého prodeje hypotečních cenných papírů a máte kvůli tomu zaplatit USA 14 miliard dolarů jako urovnání. Do toho na vás ještě praskne, že jste během poslední finanční krize fixlovali účetnictví a tajili ztráty za 12 miliard dolarů. Dál se na vás valí obvinění z nezákonné manipulace s mezibankovní úrokovou sazbou LIBOR. A aby toho nebylo málo, ještě jste nařčeni, že jste prali špinavé peníze ruských oligarchů figurujících na sankční listině.

To není zrovna málo másla na hlavě pro jakoukoliv banku, natož pro německou jedničku. Výdaje za soudy tudíž jen ve čtvrtém čtvrtletí loňského roku stály Deutsche Bank 1,2 miliardy eur. Není tedy divu, že investoři už nad bankou zlomili hůl. Letos už její akcie ztratily 52 %, za posledních 10 let pak propadly téměř o 87 %! Jenže to všechno pořád ještě není podstatou problému. Koneckonců ceny akcií se leckdy chovají lecjak, jen ne racionálně, takže posuzovat problémy banky „jen“ podle akcií ještě nemusí být to pravé ořechové. A navrch to pořád nevysvětluje, jak se nás to týká.

Podstatou problému vlastně nejsou ani tak soudní spory a porušování zákona (ne že by to bylo etické), jako spíš prohnilé majetkové poměry v bance. To hlavní, co v Deutsche Bank páchne jak tři dny na slunci uležená ryba, jsou takzvané finanční deriváty. (Velmi zjednodušeně řečeno, derivát si můžeme představit jako obchod uzavřený dnes, ale vypořádaný věcně i finančně v budoucnu.) A právě s deriváty to ještě v předkrizové době Deutsche Bank krapet přehnala.

Jak moc, to dozajista nevíme – Deutsche Bank totiž nikdo pod její derivátovou pokličku přesně nevidí, máme jen určité indicie. A ty jsou... no, kulantně řečeno, hodně zajímavé. Můžeme třeba z účetních výkazů vyčíst, že na konci loňského roku Deutsche Bank držela deriváty v takzvané „podkladové nominální hodnotě“ ve výši 42 bilionů EUR. To je téměř 14x tolik než objem německého HDP! Pravda, tenhle údaj sice není totéž jako výše ztráty, kterou by bylo třeba hradit; v tomto smyslu je důležitý údaj o tzv. tržní hodnotě derivátové pozice, jenomže toto číslo nikdo kromě Deutsche Bank patrně nezná. (Bohužel pro klienty banky a její akcionáře. A naštěstí pro banku.) Jenomže i tenhle údaj o podkladové nominální hodnotě je natolik extrémní, že se vymyká zvyklostem u jiných bank.